Nový kurs pro starou vilu

Obrázek je to vždycky stejný - a pokaždé smutný. Zpustlá nemovitost, obvykle v havarijním stavu. Kdysi architektonická pozoruhodnost, dnes němý svědek lhostejnosti k hodnotám, jež vytvořily generace před námi. Lákavé přístřeší pro bezdomovce, narkomany nebo nudící se mládež. Za tím vším otázka: kdo je vlastníkem domu a proč je z něj místo chlouby města jeho zanedbaná ostuda? Patrně každý z nás by našel ve svém okolí příležitost klást podobné otázky.

Také obyvatelé Nového Sedla, kdykoli procházejí kolem v zdevastované vily, jež patří místní sklárně. Ta se drží obvyklého scénáře, podle něhož majitelé v podobných případech postupují. Vily, jejíž rekonstrukce si vyžádá víc práce než na příslovečném kostele, se chce zbavit. Tedy přesněji prodat ji. Je to rukavice hozená radnici. Zástupci města jsou tím postaveni před dilema: vilu koupit, anebo čekat, jak úspěšná v prodeji bude realitní kancelář. Zkušenost nicméně říká, že úspěšný prodej do soukromých rukou nemusí být vždy zárukou úspěšné obnovy. Příklady karlovarského Národního domu nebo Lázní Kyselka jsou dostatečně varující. Ovšem ani v případě, že vilu odkoupí město, není jisté, že získá dotaci na její rekonstrukci.

Má tedy Sklářská vila v Novém Sedle naději? Odpověď zní ano, a to, tak jako v mnoha podobných kauzách jinde v našem regionu, díky iniciativě lidí občansky aktivních. Působí ve sdružení Nový kurs, podle jehož předsedy Milana Baumana by se vila mohla přetvořit v objekt pro sociálně potřebné. Jejich vize zahrnuje buď domov důchodců, chráněné bydlení nebo léčebnu pro dlouhodobě nemocné. Cokoliv z této představy je samozřejmě lepší než stávající stav. Cesta k uskutečnění těchto plánů bude jistě dlouhá a trnitá - a v současnosti je navíc i nejistá. Přesto není beznadějná. Příklady odjinud ukazují, že když se chce, občas se stane zázrak a dobré dílo se podaří. Držme proto palce aktivistům ze sdružení Nový kurs, aby se to podařilo i v Novém Sedle.