O Kačabě

Co jen je na té Janě jiného? Říkám si v restauraci rychlého občerstvení na plzeňském rondelu, kde už druhým rokem pracuje. Malá je stejně, ostatně po dvacítce nikdo nevyroste. Pořád trošku kulička, tmavé vlasy, hnědé oči za obroučkami brýlí, to se nezměnilo....

Janu Červenkovou jsem poznala před dvěma roky, když proti Komornímu divadlu otevřela Kačaba. V béžovém tričku s logem této kavárny a čajovny, svérázného ptáčka s hrnečkem místo čepičky, mi s velice soustředěným výrazem v doprovodu své instruktorky přinesla výbornou kávu. Byla jednou z prvních účastníků programu pracovní rehabilitace, který si dal za cíl pomoci k samostatnosti lidem s lehkým až středně těžkým mentálním postižením a k jejich uplatnění na otevřeném trhu práce. Bylo na ní vidět, jak moc si této šance váží a chce ji využít. Po roce v Kačabě se jí pak stejně jako třem dalším skutečně podařilo zakotvit v normálním zaměstnání. Takže když jsme se setkaly před rokem, v tehdy novém působišti, popisovala mi pečlivě, jak se stará, aby bylo v restauraci, kam nastoupila, čisto. Tenkrát ještě dost často s ostatními ze své kačabovské party "domů" do kavárny zaskočila zavzpomínat na staré časy. No a teď už je na rondelu druhý rok. Na místo, kde jí tolik pomohli, samozřejmě vzpomíná. Ostatně její přítel je také ze stejného hejna a kamaráda, také kačabovce, teď dokonce sama zaučuje. Ale už se do Kačaby tolik nevrací, vylétla definitivně z hnízda. Právě to je teď na Janě jiné - jistota, že se uplatnila, že má své místo v pracovním kolektivu, který si mimochodem nemůže vynachválit, je na ní prostě vidět.

Kačaba - kavárna - podporované zaměstnání

Prokázalo se tedy, že program pracovní rehabilitace má smysl a má i patrné výsledky, a to je pro Kačabu to nejlepší vysvědčení. Připomeňme si - do života byl projekt před dvěma lety uveden díky plzeňské Diakonii Českobratrské církve evangelické a prvních dvacet měsíců ho spolufinancoval Plzeňský kraj a v rámci jednoho s grantových schématů Evropská unie. Bez toho by se rozběhnout nemohl. Náklady nejsou malé, protože v Kačabě kromě účastníků programu působí i pracovní instruktoři. Pomáhají zdravotně postiženým naučit se vše, co k činnosti v kavárně potřebují, ale zároveň je v posledních třech měsících vedou k samostatnému vstupu na otevřený trh práce. Právě teď další čtyři účastnice projektu procházejí takzvaným tranzitním programem v Domově pro seniory sv.Jiří a rýsuje se šance, že tam po praxi najdou i své zaměstnání.

Když zdroj prvotní finanční podpory vyschnul, musela Kačaba najít jiný způsob, jak pokračovat. Vloni v srpnu proto byla vytvořena nová obecně prospěšná společnost, která se jmenuje velmi příhodně - Možnosti tu jsou. I nadále tu pomáhají zdravotně postiženým lidem postavit se na vlastní nohy, ale už ne pouze těm s mentálním handikepem. Nově se stali chráněnou dílnou, poskytují tedy 14 osobám se zdravotním postižením zaměstnání na základě písemné dohody s úřadem práce a ten díky tomu může pracovní rehabilitaci zaplatit. Jednoduché to však vůbec není. Eduard Řezníček, ředitel společnosti, vysvětluje, že Úřad práce v Plzni má letos opět snížené finance, které může na zaměstnávání hendikepovaných v rámci celého města poskytnout. Kačaba ale samozřejmě nečeká jen na to, co dostane. Vydělává si provozem, snížila počet instruktorů z pěti na tři, rozšířila služby i otevírací dobu.

Kačaba - výstava v kavárně

Navenek ale tyto starosti patrné nejsou. Tuto útulnou oázu klidu v centru města si za dva roky její existence oblíbila řada lidí, které láká příjemné prostředí, kde se nekouří, ochotná, ba dychtivá obsluha. Kačaba pořádá výstavy, chystá pravidelné pondělky nepříliš známých deskových her, jazzové večery. A pravidelní návštěvníci fandí těm, kteří dostali šanci začlenit se i přes svůj hendikep do života. To pro ně, ale věřte i pro ty, kteří se nechtějí smířit s lhostejností současného světa, znamená strašně moc. Kačaba ... když to slovo vyslovíte - no nechce se vám usmívat?