O krásném počasí

Ujížděla jsem vlakem z Plzně do Českých Budějovic. Zdejší koleje ještě nelemují betonové stěny, a tak jsem mohla z okna pozorovat krajinu. Přitom jsem si nemohla nevšimnout, jak na všech polích, okolo kterých jsme projížděli, je nízké a řídké obilí a málo vzrostlá kukuřice. Není to ale divné, protože letošní jaro stíhala jedna nepřízeň za druhou. Nejdříve nečekané mrazy spálily zeleň a první květy, a potom dlouho nepršelo a jarní osení nemělo dost vláhy.

Dítě pod deštníkem|foto: Comstock Images

Lidé z měst však byli spokojeni. Nebe bez mráčku, žhoucí slunce a teploty nad 26 stupňů umožnily už v květnu otevřít všechny plovárny a zahájit letní radovánky. „Můžeme se těšit, že se krásné počasí udrží,“ říkali ve sdělovacích prostředcích.

Když jsem byla malá, učila jsem se číst ze slabikáře, který se jmenoval Poupata. Sestavil ho tehdy známý autor dětských knih Josef Kožíšek a ilustrace byly od Marie Fischerové-Kvěchové. Od současných slabikářů se lišil větší ukotveností v přírodě a častými připomínkami zemědělských prací. Krátké příběhy se tam jmenují U záhonu, Mravenci, Špačkové, Skřivani a další jsou o tom, jak klíčí obilí nebo o sázení jabloní. Každé vypravování upozorňuje, že je třeba si vážit přírody i lidské práce. Jeden obrázek z Poupat si pamatuji dodnes. Malá holčička klečí v postýlce s pruhovanými peřinkami a modlí se, aby nám Pán Bůh dal tichého deštíčka. „ Deštíček májový, dej nám ho Bůh milý, aby nám vyrostl chlebíček na zemi.“ Tehdy ještě všichni věděli, že na polích roste obilí, z kterého se mele mouka, a když bude špatná úroda, bude jídlo drahé.

Od té doby čas pokročil. Dneska se už nikdo netřese, že bude nedostatek chleba. Co se neurodí, to se doveze a někdy mají evropští zemědělci dokonce starost, aby toho nevypěstovali moc. Občas se také objeví drobná poznámka, že u nás začíná nedostatek vody. Někomu vysychá studna, jiný má problém, když chce sjíždět řeku, ale ani s tím si hlavu nelámeme.

Sucho - žně|foto: Pavel Pavlas

V květnu několik málo dní pršelo. „Počasí se zhoršilo,“ hlásila televize. „Doufejme, že se počasí brzy umoudří,“ šveholila všechna média. Bezmračná obloha se vrátila dříve, než se pole stačila zavlažit a než se studny naplnily. „Počasí se umoudřilo,“ radovaly se sdělovací prostředky. Někdy se zdá, že ideologickým imperativem naší civilizace je výchova lidu k dětinskosti.

Letos prý pod dojmem živelní katastrofy v Japonsku a infekcí v Německu začíná obyvatelstvo upouštět od okrasných zahrádek a sázet zeleninu. Evropané si stále více uvědomují, jak je převážení potravin z dalekých krajů ve svém součtu nehospodárné a nezdravé. A tak je možné, že si brzy opět začnou vážit i mraků, které přinášejí déšť. Bude to další krůček našeho návratu do reality.