O předponách a příponách

Češi je většinou používat umí. Mnohem horší to má cizinec, který se učí česky. Zvlášť tehdy, pokud se v jeho vlastní mateřštině k obměňování základního slovního významu používají obvykle jiné slovotvorné prostředky, jako je třeba spojování slov. Například Angličan se zaraduje, když si v učebnici češtiny přečte, že anglické „brother“ se česky řekne „bratr“. Nemá se co učit, tohle slovo zná. Jenže hned na dalším řádku se dozví, že „little brother“ v češtině většinou není „malý bratr“, ale „bratříček“. Přípona –íček a změna r/ř udělá ze slova „bratr“ úplně nové slovo, které se cizinec musí naučit. Předpony a přípony vytvářejí v češtině nová slova, pozměňují, upřesňují nebo popírají jejich význam. Zkuste například vysvětlit cizinci, že mezi slovy „díra“ a „proděravěný“ existuje významová souvislost, když se obě slova od sebe na první pohled tolik liší.

I když používání předpon a přípon v češtině považujeme jakožto rodilí mluvčí za samozřejmé, existuje něco, na co bychom si měli dát pozor?

Určitě si musíme dávat pozor na slova, která se jenom tváří, že obsahují předponu, ale ve skutečnosti se o žádnou předponu nejedná. Například mám na mysli slovo protežovat. Mnoho lidí se mylně domnívá, že toto slovo je utvořeno předponou pro- od nějakého slovesa „těžovat“, tedy „činit těžkým“, jako je tomu u slovesa stěžovat. Řadí ho ke slovům, jako je propisovat, protlačovat, protahovat, která obsahují předponu pro-. Jenže protežovat neznamená „činit těžkým“ ani „tíhou skrz něco přemisťovat“. První část slova v tomto případě není předpona, jelikož protežovat je slovo původem z francouzštiny s významem „dávat někomu přednost na úkor někoho jiného, někoho svým vlivem chránit“. S českým slovem „těžký“ nemá slovo protežovat žádnou významovou souvislost. Proto se také v tomto slově nepíše „ě“.
Uveďme si ještě jeden příklad, kdy část slova vypadá na první pohled jako předpona. Tentokrát je tou domnělou předponou skupina hlásek vi-, například na začátku slova vichřice. Obecně se v češtině v předponě vy/vý píše tvrdé y. Máme tedy například slovo modlit se a od něho utvořené sloveso vymodlit, nebo sloveso vystoupat a od něho utvořené podstatné jméno výstup. V těchto případech píšeme v předponě po „v“ tvrdé y. Ve slovech, jako je viset, visutý, vikýř, nebo vichřice ale žádná předpona vy- není, a proto se v nich píše po „v“ měkké i.