Od roku 2008 sdílíme čím dál, tím víc
Reagujeme na příspěvek naší posluchačky, která nám napsala: „Začínám být alergická na sloveso sdílet a všechny jeho varianty jako nasdílet nebo zasdílet. Jednou se snad usdílíme k smrti.“
Slovo „sdílet“ je pěkným příkladem tzv. rozšiřování významu a také toho, jak mimojazykové skutečnosti dokážou ovlivnit naše vyjadřování. Z dat, která máme k dispozici v Českém národním korpusu, vyplývá, že frekvence užití tohoto slova výrazně stoupá od roku 2008. Častěji ho používají muži než ženy, a to ještě ve věkové kategorii do třiceti pěti let.
V roce 2006 byla pro veřejnost zpřístupněna sociální síť Facebook a v témže roce také Twitter. V roce 2010 se k nim připojil ještě Instagram. Facebookem počínaje měli uživatelé možnost stisknout kouzelné tlačítko s nápisem „Share“, tedy česky „Sdílet“, když chtěli zpřístupnit ostatním uživatelům své příspěvky. A celých těch šestnáct let až do současnosti frekvence užívání tohoto slova výrazně roste. Na začátku tohoto vzestupu tedy byla nejspíš invence autorů Facebooku a dalších sociálních sítí, kteří hledali krátké slovo, jímž by vystihli význam „publikovat“ nebo „zpřístupnit“. A našli share, tedy sdílet. Slovo „sdílet“ přitom původně znamenalo „společně se o něco dělit“ nebo „společně něčeho využívat“, například „sdílet byt“. Tenhle význam se pak rozšířil i na nehmotné věci, jako jsou zážitky nebo pocity. Můžeme říct, že „sdílíme radost nebo smutek“, což znamená, že se dělíme o své emoce s někým dalším, společně je prožíváme. Jenže na sociálních sítích „sdílet“ fotografie nebo články neznamená „společně vlastnit“, nebo dokonce „prožívat“. Znamená to „zveřejnit něco, povolit přístup ostatním“.
V současnosti už se s tímto slovem běžně setkáváme i mimo digitální kontext. Častá jsou slovní spojení jako sdílená doprava a ekonomika. V moderním pojetí hovoříme třeba o „sdílených autech“ nebo „sdílených koloběžkách“. V těchto případech se nejedná o vlastnictví, ale o společné využívání zdroje, který je pro všechny dostupný.
Spíše dočasný přístup než dlouhodobé vlastnictví
Nejde už o dlouhodobý vztah k tomu, co sdílíme, nebo dokonce o nějaké prožívání, ale spíš o dočasné, přístupné využití něčeho. Sdílené věci jsou určené k tomu, aby z nich mělo užitek co nejvíc lidí v danou chvíli. Tu dočasnost vyjadřují právě ta slovesa s předponami, o kterých psala naše posluchačka: tedy „nasdílet“ nebo dokonce nespisovné „zasdílet“ ve smyslu „krátkodobě zpřístupnit“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.