O přemlouvání

Milá babi, milý dědo, chci vás přemluvit. Přemluvit, abyste nezanevřeli ani na tu část mladé generace, o které nám tisk naservíroval, že považuje seniory za přítěž. Je prý to podle průzkumu víc než čtvrtina. Chci vás přemluvit laskavěji, než to dělají s rozverností sobě vlastní na internetových Novinkách.cz herci Martha Issová a Jiří Mádl svým klipem „Přemluv bábu a dědka“. Jejich očima jsou senioři nevědomí, před volbami se vůbec neorientují a potřebují nutně radu. Nejlíp by bylo, kdyby raději nevolili, protože budoucnost přece patří mládí! Tak vidíte, jak lze snadno přehlédnout celou společnost! Kde se tu tedy taková čtvrtina mladých vzala? Za prvé jsme si je tak sami vychovali. Na ně přece působila rodina, škola, i celková atmosféra společnosti. A pravda je, že jsme nějak společně nechali vymřít slušnost a úctu ke stáří, kterou ctily a na které stály už pradávné civilizace. Za druhé anonymní internetový facebook, který je hřištěm mladých, leckdy přímo provokuje k šavlování nenávistných sprosťárniček. Jak jinak by si víc než čtvrt milionu mladých zlovolně vybíjelo slovník do terče „Důchodci - jejich revírem je Kaufland, jejich tempo je vražedné!“ A za třetí – když mluví o nejstarší generaci politici, tak ji vidí jen jako příjemce sociálních dávek. Což – domyšleno - zatěžuje rozpočet a vlastně od lidí v produktivním věku to žádá daně!

Takže se přece jen něco stalo. Tvrdím, že jednou z největších nehorázností, jaké se vloudily do letošní předvolební kampaně, je právě necitlivé rozdmýchávání rozporů mezi mladou a starou generací. Až bude po volbách a na pořad přijdou dohody, koalice a detaily zákonů, přehluší to všechno svou aktuálností. Ale něco tu po té kampani zůstane jako dobře vysemeněný plevel. Takový, co bude prorůstat vším a bujet dál. Úspěšně zakořeněná myšlenka, že staří ujídají mladým z koláče. Upekl se přece pro ně! Ba co víc, v rostoucí nezaměstnanosti se budou ti starší držet dobře placených míst jako klíšťata. Mládí dává na misku vah své chtění a svou bojovnost, stáří svou zkušenost, ale i své pochybnosti o dobrých a horších řešeních. Současní senioři prožili největší a nejhrůznější světovou válku, moc dobře vědí, co znamená uskrovnit se, je jim jasné co jsou potravinové lístky. Mnozí měli skutečnou bídu a v době totality pocítili co je útlak. Poznali také co jsou nízké platy. Mladí v naprosté většině tahle fakta sice z nutnosti poslouchají, ale brání se chápat je, protože je nedovedou zažít. Proč také, vždyť přece už jsme někde docela jinde. To ano, narodili se do lepší doby, kdy přišla možnost chovat se jako v té dosud nepoznané bohatší cizině. Sáhnout si po lepším, případně půjčit si, nač není hned. Dělaly to všechny generace. A ty nejstarší obyčejně právě kvůli mladým. Jen aby měli to nejlepší. Nejen co potřebují, ale všechno co chtějí. Podělili jsme se tedy o život. Budeme se tedy muset podělit také o odpovědnost jak to bude dál. Každá z generací má své zkušenosti. Nu a ti mladí o některé pro život moc cenné, ještě ani nezakopli. I té čtvrtině z nich, pro kterou jsou staří přítěží, to jednou dojde. Také zestárnou. Přimlouvám se proto za shovívavé pochopení.

Logo|foto:Český rozhlas