O projektu domácích návštěv

Přiznám se, že jsem se té návštěvy nejdřív trochu bála. Čekal nás v jedné obci za Plzní velmi nemocný starý pán. Nás - to znamená především doktorku Gabrielu Krákorovou a sestru Miloslavu Jarošovou z Kliniky tuberkulózy a respiračních onemocnění plzeňské Fakultní nemocnice. Vzaly mne na pravidelnou návštěvu s sebou. Žádný smutek a naříkání se však nekonaly. A to pacient, kterého návštěva na první pohled velmi potěšila, trpí rakovinou plic a navíc duplicitním nádorem, sarkomem stehna. Žádné pyžamo a rozestlaná postel, ale křeslo, nažehlená flanelová košile a manšestrové kalhoty. Pochlubil se, že když je mu trochu líp, vyjde si alespoň po zahradě na procházku, a sní už dva knedlíky, slibuje, že zkusí tři. Povídáme si o vnoučatech - jejich fotografie zdobí stěny útulného, pečlivě uklizeného pokojíku, o křížovkách, které luští, o televizních programech, které jsou mu společníkem v noci, když ho sužuje bolest. Vlastně celý ten dům dýchal pohodou. Zahřálo mě, už když nám přišla otevřít usměvavá manželka pacientova syna. Moc se mi líbil syn, který hned přispěchal s velkou krabicí otcových léků, říkal jí bonboniéra... aby s paní doktorkou probral, které pilulky bude potřeba doplnit, které změnit či zrušit. I řešení na alespoň částečné ztlumení nočních bolestí a nevolností se našlo.

Bylo na první pohled patrné, že je starý pán ve své těžké nemoci obklopen těmi, kteří ho mají rádi a které má rád on. Je vděčný, že nemusí být v nemocnici a nemusí při svých obtížích absolvovat cestu na ambulanci, která by pro něj byla další zátěží. Není divu, že dvojici z plicní kliniky, která ho navštěvuje, říká andělé. Andělky, smějeme se.

Sestra a pacient

Právě pro takové pacienty jako je on vznikl na plicní klinice ve Fakultní nemocnici Projekt domácích návštěv, který má ulehčit těžké chvíle jak nemocným, tak jejich blízkým. U jeho zrodu stály na začátku tři zdravotnice, kterým vedení plicní kliniky vychází vstříc. Kromě doktorky Krákorové a sestry Jarošové to byla ještě další zdravotní sestra Alena Packanová. Právě na ni se totiž obrátila rodina jednoho z pacientů s pokročilým karcinomem plic, který si přál prožít poslední okamžiky života v rodinném kruhu. Díky pomoci této trojice se to podařilo. Rodina byla velmi šťastná, že mohla být s tatínkem do posledního okamžiku.

Po tomto případu následovaly další.

Nikdy bych nevěřila, že mi u tolik nemocného starého pána bude tak dobře. Ale zároveň smutně - ozvala se mi moje už téměř dvacet let stará bolest. Když totiž po mrtvici odcházel z tohoto světa můj táta, nebyla žádná možnost, jak se o bezmocného pacienta starat doma. Všechny pečovatelské a ošetřovatelské služby, které umožňují seniorům zůstávat co nejdéle v domácím prostředí, vznikly až po roce 89. Nikdy nezapomenu na tátův pohled, který mne při odchodu z nemocničního pokoje provázel.

Doktor a pilule

Kompletní uvedení Projektu domácích návštěv nemocných karcinomem plic do života je zvlášť žádoucí. U nás jde o nejčastější nádorové onemocnění u mužů a jedno z nejčastějších u žen. I přes značný pokrok v léčbě velká část nemocných umírá.

Držme palce, aby získal finanční grantovou podporu, o kterou žádal. Pak bude možné spustit čtyřiadvacetihodinovou horkou linku a rozjet nejen zdravotní, ale i psychickou a sociální pomoc nemocným i celé jejich rodině. Rozšířit tým - zájemci už se nabídli. Zatím zdravotnice do rodin těžce nemocných jezdí ve svém volném čase, svým autem a také ten benzín si do něj platí samy. Inu, jsou to "andělky".