O setkáních v márnici a novém zvonu

U Hany Gerzanicové se nikdy nemůžete nudit. Nedávno jsem ji doma na plzeňské Roudné navštívila, protože jsem chtěla vědět, jak pokračuje kniha o jejím životě, kterou připravuje další známá autorka narozená v Plzni, Marie Korandová. A tak jsme si s oběma dámami povídaly o tom, že knihu vedenou formou diskuse už jen dolaďují, je tedy před dokončením. Dozvěděla jsem se, proč se bude jmenovat Světla a stíny lásky. Láska se totiž vine jako červená nit celým životem této básnířky a mecenášky. Láska k lidem, k těm kteří potřebují pomoc, k svým nejbližším, ke všemu, co ji obklopuje. A že toho musela hodně překonávat! Dlouhá léta trávila v daleké Austrálii, dosáhla tam velkého, dokonce mezinárodního úspěchu a teď svá léta ve svém vysokém věku - ten byste jí ovšem nehádali- prožívá v rodném městě. Vtom zazvonil telefon.

Ano, ano, už je mi líp, určitě přijdu. Jako obvykle, v pět v márnici. No tedy, hrkne ve mně!

Logo|foto:Český rozhlas

To byl Josef Kabát z našeho sdružení, povídá jako vždy velmi energická a velice upravená dáma, které bych tedy právě prodělanou virózu snad ani nevěřila, kdyby ji autorka jejích memoárů nepotvrdila. A co ta márnice? Tam se setkávají aktivisté kostela a hřbitova U všech svatých na Roudné, radí se, co je potřeba udělat, aby tato jedinečná památka žila a když je potřeba, posekají trávu. Jak by při tom mohla roudenská patriotka chybět! A protože vím, jak krásnou má díky hodinám a hodinám práce svou zahradu, je mi jasné, že je platnou pomocnicí i tam.

Vyrůstala a teď znovu žije pod kostelem Všech svatých na plzeňské Roudné, který je nestarší stavbou v dnešním prvním městském obvodu. Měl pohnutou historii. Kromě přirozeného působení zubu času zažil i husitské drancování, zásah bombou v závěru druhé světové války i nelehký boj o jeho záchranu v období totality. Nicméně koncem osmdesátých let se nadšené skupině aktivistů podařilo zajistit zahájení rozsáhlé renovace kostela za vydatné finanční podpory města. Ta pokračovala i po změně režimu až do roku 1995, kdy byl kostel opět slavnostně posvěcen plzeňským biskupem Františkem Radkovským. Od té doby se tu konají různé církevní či společenské akce.

V kostele je umístěn i zvon z doby hodně dávno minulé, ale ten stále mlčí. Od podzimu letošního roku by však i ze zvonice Všech svatých měl znít hlahol zvonu. Nerozezní se ovšem ten starodávný nástroj, ale zvon zcela nový. Kostelu ho věnovala Hana Gerzanicová.

Říká, že chtěla nechat něco na památku svých rodičů a prarodičů. Kdyby jich nebylo, ani ona by se nenarodila a neprožila svůj život. Zvon se jmenuje Vojtěch po jejím tatínkovi. Je na něm reliéf svatého Vojtěcha a nápis Zpívej lidem o víře, naději a lásce. Kmotry jsou představitel Spolku za Starou Plzeň Josef Kabát, který se významně zasadil o znovuoživění kostela a jedna z šesti dětí Hany Gerzanicové Raphaela Hons, malířka, která si rodné město své matky rovněž zamilovala- ostatně výstavu jejích obrazů a kreseb můžete až do 30. září vidět na plzeňské radnici.

Kostel Všech svatých - Plzeň-Roudná|foto: www.kostelvsechsvatych.cz

Zvon odlitý ve známé zvonařské dílně Tomášková - Dytrychová v Brodku u Přerova váží 120 kg, na výšku měří 54 cm. Ze stejného města pochází i srdce zvonu a další příslušenství, které vyrobila rovněž renomovaná firma. Bouchal. V současné době je vystaven v kostele Všech svatých a na podzim by měla římskokatolická farnost Severní předměstí spravovaná řádem františkánů zajistit jeho instalaci. Poté bude odměřovat čas pravidelným zvoněním i ohlašovat významné události pořádané ve zdejších zdech.

Doktorka Hana Hons-Gerzanicová vloni získala vyznamenání Významná česká žena ve světě. Ve svých více než osmdesáti letech je neustále velmi aktivní. Teď se díky ní znovu Roudnou rozezní hlahol zvonu. Neodpustím si poznámku na adresu těch dnes už několika set tisíc mladých, kteří se předhánějí na facebooku v nenávistných výpadech proti důchodcům. Kdo z nich, až za chvíli – a ono to skutečně neuvěřitelně rychle uteče – také dospěje do penzijního věku, bude moci s klidným svědomím prohlásit: prožil jsem plodný život a něco jsem po sobě zanechal dalším generacím....