O smíchu
Nebe se teď často chmuří. A i lidem se vkrádají do tváří a do duší stíny. Tyhle chmury nejlépe zahání smích, soudí v následujícím přípěvku Svatopluk Holec.
Ještě tři týdny se nám budou dny krátit. Tohle období do zimního slunovratu leckdo z nás prožívá těžko. Různé chandry a splíny napadají kdekoho, ba i sebevražd přibývá. Smím-li poradit jeden zaručený lék, pak je to určitě i když paradoxně smích. Je nakažlivý zrovna jako třeba zívání a vždycky znamená při nejmenším alespoň malou úlevu.
Myslím skutečný smích, tedy když se smějeme něčemu, někomu, nebo – to ovšem ne každý umí – když se dokážeme zasmát sami sobě. Něco jiného je stát se terčem posměchu, poťouchlého úsměšku či jinak se stát směšným. Ale pravý smích pomáhá i kdyby byl jak se někdy říká skrze slzy.
Je mnoho druhů smíchu – a nemyslím tím jeho zvukové projevy. Nejraději asi mám řehot kamarádské party, který v sobě tajívá svobodu a rovnost – dneska jste si udělali legraci ze mne, zítra zase z někoho jiného z nás. Jiný druh smíchu vyvolávají ankedoty nejrůznějšího druhu třeba od skotských, anglických, židovských až po ty nedávno zvané o zlatou mřížku. Tvrdívalo se o nich, že je vymýšlí tak zvaná reakce a šíří hlavně tehdejší političtí funkcionáři. Jsou ovšem také někdy až pokleslé rádoby vtipy na téma tchyně, blondýna nebo „ženská za volantem“. Tady asi je pořád místo pro nerovnoprávnost paní a pánů i když nevím co si o nás mužích vypravují ženy tam, kde jsou ve většině – třeba ve zdravotnictví nebo na tzv. babincích. A možná že je i dobře, že se to asi nikdy nedozvím.
Ostatně ty nejlepší legrace přináší jak víme sám život. Nemyslím tím ovšem rádoby vtipné přestřelky třeba pánů Ratha a Kalouska v parlamentu. Tady se spíš divím, že ani jednoho nenapadne ta prostá věc: neodpovídat. Poslance jsme přece nevolili proto, aby nahrazovali divadelní komedie, estrády nebo tak zvané baviče.
Spíš mám rád různé žertíky, kterým se kdysi říkávalo kanadské. Mohou si je ovšem mezi sebou dovolit jen skuteční kamarádi. Taková legrace samozřejmě nesmí nikoho ponížit, zesměšnit nebo jinak ublížit.
Jinak řečeno: tam, kde se nedostává alespoň trochu té legrace, tam asi nejsou vztahy mezi lidmi úplně v pořádku. Když už se zrovna nechcete smát, zkuste se alespoň usmívat. Slyšel jsem takovou radu: Usmívejte se na zvířata, ona se budou usmívat na vás! O zmijích, komárech či klíšťatech to sotva platí, ale jinak – proč ne ?
A pokud vás opravdu nic veselého nenapadá, pak zkuste alespoň se nekabonit. Třeba to pak přijde samo. Jak pravil žijící klasik Jiří Suchý: Vždyť přece smích je nekonečně dobrý , není však dobré mít ho za zády. A to – řečeno s jednou z novějších televizních rosniček – platí za každého počasí – nejen v tyto podzimní dny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
