O těšení na školu

Naše vnučka si dělá každý den doma v kalendáři červený puntík, aby věděla, kolik dní zbývá, než zase v září půjde do mateřské školy. Ne proto, aby plakala, jak se jí to rychle krátí, ale proto, aby věděla, že už se zase brzy sejde s kamarádkami, kamarády a hodnou paní učitelkou. Budou si vyprávět, co všechno o prázdninách zažili, a také hrát, cvičit, zpívat a malovat.

Znám jednu paní učitelku prvního stupně základní školy, která sice nemaluje puntíky do kalendáře, ale tvrdí, že jsou pro ni prázdniny až moc dlouhé. Velmi se těší na první školní den. V těchto dnech si Jiřina Říhová dělá přípravu, aby své teď už čtvrťáky, které vede od první třídy, zase pořádně zaujala. To se jí určitě povede. Byla jsem ještě před koncem školního roku na jedné její hodině čtení a připadala jsem si doslova jako ve snách. Jednak samotná učebna v malé základní škole v Plzni-Božkově je hodně netypická. Lavice nestojí za sebou, ale ve skupinkách po dvou proti sobě, zbývá prostor na hraní a cvičení. Ale děti také pracují netradičním způsobem, ve čtyřčlenných týmech, ve kterých má každý svůj úkol.

mateřská školka|foto:Vlastík Novák

Při mé návštěvě rozebíraly Případ s Hejkalem z Čapkových Devatero pohádek. Náš slavný spisovatel by měl z fantazie těhle dětí radost. A politici by si měli vzít k srdci jejich radu, že mají být moudří a spravedliví, protože pouze silný hlas nestačí.

S tím křikem to vlastně platí všeobecně. Na tyhle kluky a holčičky nikdo nezvyšuje hlas: Dávej pozor! protože maximálně soustředěné jsou. A to jsou mezi nimi i děti, které sem přišly z jiných škol, protože měly výchovné nebo výukové problémy. Tady však každý pracuje ze všech svých sil. Jiřina Říhová využívá programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení, který dává velký důraz na práci s textem, jeho porozumění. Děti jsou díky této metodě uvolněné, a proto schopné vyššího výkonu. Není divu, že do božkovské školy dál chodí i děti, které se odtud s rodiči odstěhovaly, dojíždějí třeba až z Vejprnic či od Kladrub. Třídu pochválil i školní inspektor.

Žáci ve škole|foto:Jana Šustová,Český rozhlas

Jiřina Říhová a další pedagogové, kteří zvolili tento způsob výuky, se však musí opravdu svědomitě připravovat, nejsou totiž pro něj připravené učebnice. To má ovšem na druhou stranu výhodu v tom, že žáci musí využívat dětské knížky, encyklopedie, knihy o přírodě, zvířatech, květinách. Navíc je to velmi baví.

Pokud chtějí, dnes si už rodiče mohou školu pro děti vybrat. Pouhé biflování se nosí čím dál míň, školy nabízejí specializované programy. Na 15. základní škole v Plzni zahájí 1. září jedna třída prvňáčků vyučování podle waldorfské pedagogiky. Tato metoda vznikla v Německu před téměř sto lety. Dnes funguje jako osvědčená a kvalitní alternativa ke klasickému školství v 64 zemích světa. První zásadou jejího desatera je konstatování, že dítě není malý dospělý a neměli bychom mu brát dětství. Hra je proto významným faktorem vyučování. Školu, která by waldorfskou výuku zavedla, v Plzni usilovně hledala skupina nadšených rodičů a je šťastná, že ji našla.

Aby se neurazili i v dalších základních školách, kterých je dohromady v Plzeňském a Karlovarském kraji přes 340. Všude se podle svých možností snaží pro své žáky nachystat co nejlepší přivítání a zajímavý celoroční program.

Ve většině škol teď stále ještě panuje čilý stavební ruch. Ve třídách voní čerstvá malba, někde se dokončují výměny oken, jinde rekonstrukce střech, jídelen, sociálních zařízení, elektrorozvodů. Některé děti překvapí nové počítačové učebny, upravená hřiště. Příští týden už nastoupí učitelský sbor.

Ve škole

V našem školství - připusťme na druhé straně - není úplně všechno v pořádku. Jsou takoví kantoři, kteří práci s dětmi považují za poslání. Ne všichni učitelé však své povolání milují. Ne všechny děti si našly ke škole vztah. Některé se jí dokonce děsí a některé děsí své učitele. Když pomineme znalosti, bez kterých se v životě neobejdeme, kdybychom do školy nechodili, na co bychom ale jednou mohli v dobrém i špatném vzpomínat!