Obchvat jako historie

16. prosinec 2003
Publicistika

Už v okamžiku slavnostního přestřižení pásky na plzeňském obchvatu, stane se tento historií. Několik dní a týdnů bude ještě středem zájmu, několik měsíců se bude měřit a komentovat počet automobilů, které nezamořily Plzeň, ale pouze v prstenci vzduch kolem ní. Stejně pečlivě se nějakou dobu bude počítat množství automobilů, které dál budou jezdit v samotné Plzni a množství jimi vyrobených zplodin. Jako část našeho světa ovšem bude obchvat přijat velmi rychle, ihned. Vlastně už přijatý byl a je... Tak začíná komentář Jiřího Tomáše Blažka k otevření obchvatu Plzně...

Dálniční obchvat kolem města už přes všechny ohňostroje a přítomnost nejvyšších politiků není tématem, který by občany Plzeňska nějak vnitřně vzrušil. Tato síla náhlého fenoménu je už vyčpělá a přes všechnu dnešní slávu je oslavenec všedností. Vnitřně už lidé z Plzeňska velmi pravděpodobně cítí pouze úlevu, že je po všem.

Zahájeno bylo něco, co je nutným zlem. Neobejdeme-li se bez automobilové dopravy, je ji třeba v místech, kde lidem abnormálně škodí, urychleně řešit a s co nejmenšími možnými náklady zařídit, aby škody na zdraví lidí byly co nejmenší. Plzeňský obchvat je velkolepou konstrukcí a průkazem lidského inženýrství, ale stejně tak je i součástí inženýrské sítě lidského pokrytectví. Astmatikům akutně postiženým ovšem filosofování o možnostech a alternativách dráhy nové cesty příliš nepomůže. Lidé z Plzně i odjinud ztratili roky času přímo a stovky let v součtu všech hodin čekání v zácpách a v čekárnách u lékaře. Neobejdeme-li se bez automobilů, měli jsme na to, abychom plzeňský problém, byť ne ideálně, vyřešili už před mnoha lety. Tento obchvat je otevírán o mnoho let později, než otevřen měl být. Je smutné, pokládáme-li tento akt za vítězství; může se to tak jevit těm, kteří do prosazení jeho stavby v této podobě vložili roky úsilí a tak mají důvod k radosti. Ovšem pro všechny už bude jednou provždy debaklem. Politickým hlavně. Už v čase přestřižení pásky bude obchvat historií, připomínanou jako monument nedohody lidí, dýchajících jeden vzduch v jednom společenství. Při důkladném pročítání všech soudů, zpráv a komentářů z minulých let se mi vskutku nezdá, že bychom měli příliš dobrých důvodů k oslavám. Každé přenošené dítě totiž navíc vyvolává oprávněné obavy o vývoj toho dalšího.

kamión, dálnice
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.