Oblouk Václava Havla
Ukončení prezidentské kariéry Václava Havla a jeho návrat mezi divadelníky a přátele, to je téma komentáře Jiřího Tomáše Blažka.
Václav Havel se s námi rozloučil jako prezident a zůstává s námi nadále jako spoluobčan. Těmito slovy ukončil v neděli večer svůj poslední státnický projev, takto naznačil, že neodchází do ústraní. Nikdy v ústraní nebyl a je jisté, že ani v prezidentské výslužbě jej tam, do prostoru pohodlné nevšímavosti, nikdo nenatlačí. Je to dobře a symbolicky zdvižené prsty do V, jimiž udělal tečku za svým projevem, vysílaným na ČT 1, byly gestem příslibu jeho stálého angažmá na občanské scéně.
Ze života a práce Václava Havla toho bylo v českých televizích odvysíláno mnoho, což je při popisu jeho práce nutné a pochopitelné, ovšem jako připomínku dodejme, že pořad Pocta Václavu Havlovi z Národního divadla neměla, dle mého názoru, vysílat až čtvrtá česká televizní stanice v neděli večer ze záznamu, ale stanice první, veřejnoprávní, v přímém přenosu. Hovořit o narušení vysílacího schématu nebude při omluvách možné, protože prezident se loučil v době dané schématem ústavním, v termínu dávno známém.
Není to loučení, je to návrat, řekl Václav Havel na jevišti naší první scény a je dobře si, spolu s Markem Ebenem, který prezidenta na jeviště pozval, uvědomit, že dramatik a divadelník Havel si svobody v posledních třinácti letech příliš neužil. Právě tu hodnotu, za kterou v konspiračních bytech, v samizdatu a ve vězeních tak dlouho bojoval, nemohl naplno, konečně jako svobodný autor, využít a vychutnat. Věřme, nyní jako divadelní diváci a čtenáři, že mu zdraví dovolí tvořit ještě dlouho tak, jak si přeje on i mnozí z nás. Po létech, kdy mu měřily čas na minuty povinnosti svázané přísným protokolem, kdy nemohl bez strážců udělat ani krok, po létech služby státu a jeho občanům, získává spisovatel Havel velmi zaslouženou volnost.
Kromě osvobození od povinností prvního muže státu, čeká na Václava Havla a jeho ženu Dagmar i velké osvobození od novinářů. Jistě ne absolutní, ale pro většinu reportérů bulvárního tisku i rádoby seriózních médií, nebudou příběhy, dnes už bývalého prvního páru republiky, tak zajímavé. Je to velmi důležitá svoboda, velké uvolnění. Jak velké, to si snadno uvědomíme při vzpomínce na všechna obviňování, na záběry nemocného Havla v nemocničních pokojích, na všechna ta hledání skvrn a pochybení. Novináři nebyli zrovna příjemnými souputníky prezidentské kariéry Václava, a potom i Dagmar Havlových.
Václav Havel se s námi rozloučil jako prezident, přivítejme ho mezi námi jako spoluobčana. V době prezidentování prokázal, že zůstal slušným člověkem, což zase u lidí, kteří disponovali tak velkou mocí, není tak obvyklé, jak by být mělo. Václav Havel začal v divadle, a to potom i revoluci, a v divadle se teď znovu setkal se svými kolegy a přáteli. Viděli jsme dobře uzavřený oblouk nad velkou a dobrou prací.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
