Obyčejné lidské štěstí

Kdyby texty pro rozhlasovou publicistiku mohly, případně dokázaly psát a nahrávat školní děti, rozhodně by to nebyl žádný informační second hand. Z první ruky bychom se dozvěděli o autentických pocitech těch, kdo si byli včera pro vysvědčení a do školní budovy vstoupí znovu, až budou rána hodně chladná. Jenomže děti jsou teď kdovíkde a nám dospělým nezbývá než zapátrat hodně hluboko v paměti. Případně nechat si vyprávět vzpomínky od členů rodiny majících punc bílých ovcí. Třeba o tom, že je dva měsíce prázdnin zase tak moc netěšily, protože školu nade vše milovali a nemohli se dočkat začátku září.

Takovéto vyznání vyvolá nejspíš shovívavý úsměv na tváři. Oprávněné. Vždyť naprostá většina z nás preferovala jiný pohled. První červenec byl magickým datem, startovní čárou, začátkem báječné éry svobody. Jak rádi jsme si osvojili falešný pocit, že teprve oproštěni od povinností začínáme opravdu žít. A i když nebyla žádná exotika, moře a subtropické slunce nad hlavou, ale stan u domu, večer táborák a přes den rybník za sousední vesnicí, cítili jsme se báječně. Snad jen příliš mladí na to, abychom filozofovali o tom, zda právě takovouto podobu má obyčejné lidské štěstí. Dnes tušíme, že nejspíš ano. A ptáme se sami sebe, jestli bychom si každoroční setkání s ním chtěli zopakovat. Ne, odpovídat nemá smysl. Jako v americkém soudním seriálu: otázka se zamítá.

My jsme si v určeném čase prožili své prázdniny a v nich vlastní štěstí – a totéž je správné dopřát dnešním školákům. Závidět jim věru nemusíme. Vždyť i oni se budou muset za pár let poprat s nepřízní osudu a všudypřítomnou lidskou hloupostí. Jistě, nemuseli by dělat ten telecí hluk právě pod okny našeho bytu. Nebo si jako cíl pro svůj kopací míč vybrat naše auto. Podobných lapálií zažíváme bezpočet a čas letního nicnedělání to vše ještě násobí. Ano – i prázdniny mají svou odvrácenou tvář. Stačí vzpomenout na vlastní července a srpny před … však víme, před oněmi desetiletími. Proto je užitečné říci, že i na prázdniny se vztahuje železné pravidlo připomínající líc i rub života: začít mohou, ale skončit musí.