Ohlédnutí za festivalem Skupova Plzeň
Minulý týden ve čtvrtek skončilo loutkářského bienále Skupova Plzeň. Petra Kosová festival sledovala a svoje postřehy z letošního 27. ročníku vám teď nabízí v následujícím komentáři.
Letošní Skupovka se povedla. Dramaturgům se podařilo rozvrstvit v programu tak rozdílné inscenační přístupy, že se už díky množství barevných valérů a ostrým kontrastům nemohli diváci nudit. Podařilo se jim sestavit obraz současného loutkářství v Čechách, a to jak jeho tradičnější, tak i extrémnější polohy.
Viděli jsme artistické výkony, pohybové divadlo, výtvarně-hudební magii vytvořenou s pomocí nejnovějších technologií, masky, scénu jako střídající se mandaly, špičkovou loutkovou operetu. Snad jen tři představení z programu patřila k vyloženým dramaturgickým omylům, jinak byly vybrané tituly alespoň zajímavým námětem k diskusi. Dvě praktické kritické poznámky: jsou sice nadšenci, kteří si na Skupovku berou dovolenou, ostatní ale musí do práce. Proto byla velká škoda, že festival nezačal v pátek večer, alespoň sobota by přibyla do nabídky pro ty, kteří v týdnu prostě dopoledne do divadla nemohou. Stěžovalo si hodně diváků - festival zbytečně ztrácí jejich přízeň a peníze za vstupenky. Dále je otázka na zvážení někdy příliš nacpaný program - jsou tací, kteří chtějí vidět všechno, letos se poznali podle ztrhaných rysů.
A teď zase trochu chvály: doufejme, že studentská představení, která byla letos prvně součástí soutěže, budou i do budoucna postavena na roveň produkcím profesionálních souborů. Jak se ukázalo, mohou občas studenti profíky strčit do kapsy. Rovněž obměněná porota působila svěže.
Jedním z velkých kladů přehlídky jsou zahraniční manažeři a dramaturgové festivalů, kteří si letos přijeli na Skupovu Plzeň obhlížet adepty pro případná pozvání. Mluvilo se o tom, jak se dočkáme jiného pohledu na inscenace a uvidíme, jak mají cizinci jiný vkus. Ale chyba lávky. Nakonec se delegáti shodli s porotou: největší zájem měli o inscenaci pražského Divadla Minor "Bruncvík a lev", která získala 4 z 12 udělených cen. Zaujalo je téma i zpracování. A to je zajímavé ponaučení. Svět nakonec až tak nezajímá světovost, ale to, co je původní, místní, regionální - pakliže to není kvalitou provinční.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.