Ohlédnutí za Mezinárodním festivalem Divadlo
17. ročník Mezinárodního festivalu Divadlo skončil minulý týden ve čtvrtek v Plzni. Petra Kosová se v sobotním Divadelním zápisníku zabývala jeho dramaturgickým výběrem. V dnešním komentáři se vrací ještě k jeho organizaci.
Festival Divadlo opět potvrdil status výběrové a prestižní akce. A plzeňský divák zažívá díky němu luxus kolekce špičkových inscenací. Tedy: jak kterých a jak kdo.
Už v dřívějších ročnících se stávalo, že na některé inscenace nebylo možné sehnat lístky, protože se vůbec nedostaly do prodeje. Lidé reptali a organizátoři poměry upravili vstřícněji. Pokud to šlo, pokoušeli se dát víckrát do programu komornější inscenace s malým počtem diváků nebo jasné divácké trháky.
Letos se ale zdálo, že je zase vše při starém. Na příliš mnoho představení nebyly vstupenky v prodeji. Přitom pořadatelé snad už umí alespoň v některých případech odhadnout zájem. Například na Divadlo Járy Cimrmana a "České nebe" si mohli s jistotou vsadit. Rovněž ověřená je obliba souborů ze Slovenska. Přitom na jeden z letošních festivalových vrcholů, inscenaci Divadla Andreje Bagara z Nitry "Vše pro národ", lístky pro běžného diváka nebyly.
Pravda, o náročnější tituly zahraničních souborů se Plzeňané nederou, ale i tak se dříve dostal do prodeje alespoň omezený počet lístků. Což je princip, který by měl zůstat zachován. Pořadatelé festivalu by se měli do příštího roku rozmyslet, jestli je vhodné, prospěšné a taktické v některých případech ignorovat místní divadelní fanoušky.
A druhá strana mince: na některá představení se zase diváků nedostává. Nebo je vyprodáno, jenže hlediště hyzdí tzv. "sponzorské lysiny". To jsou volná sedadla sponzorů, kteří dostali lístky a nepřišli. V obou případech je škoda volných míst a z hlediska festivalu i jeho prestiže v očích hostů. Kdo by se vracel na akci, kde hlediště zívá poloprázdnotou? Přitom zájemci třeba jsou, ale do divadla se nedostanou. Měl by být lépe vymyšlen systém doplňování sedadel na poslední chvíli, ať už studenty nebo seniory, třeba za zvýhodněné vstupné, to ať si vymyslí pořadatel. Ale bylo vynaloženo příliš mnoho energie a peněz na vznik představení a jeho dovoz do Plzně, než aby se pak marnotratně plýtvalo.
Ještě jednu bolest festival Divadlo má a ta je trvalá. Schází mu ruch a živá a činorodá atmosféra Divadla evropských regionů v Hradci Králové. To je červnový desetidenní festival, který letos nabídl 211 představení v divadlech i na ulici. Nemá cenu Hradec za každou cenu napodobovat, konečně i charakter plzeňské akce je jiný. Ale trochu života a pospolitosti by festival rozhodně snesl.
Plzeň kdysi usilovala o to najít místo, kde by se lidé - umělci, hosté i diváci - mohli po představeních scházet. Když se to dlouho nedařilo, organizátoři rezignovali. A to je škoda. Takové místo by mohlo navíc propojit i jinak dosti odděleně žijící větve hlavního a alternativního programu.
S kandidaturou Plzně na Evropské hlavní město kultury 2015 rostou nároky na kulturní akce. Festival Divadlo je jeden z mála plzeňských trumfů, který se může svojí uměleckou kvalitou programu směle postavit Evropě čelem.
Dnes už je to ale málo. Festival musí umět nabídnout víc a více lidem. Být originálnější a vstřícnější v tom, co se děje mimo představení. V tomto ohledu dává Hradec Plzni na frak. Což je o to bolestnější, že je to její rival v kandidatuře na Evropské hlavní město kultury 2015.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
