Oslí uši, kančí zuby a kozí bradka – poznáte bájnou postavu Plzeňska?

28. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Radyně

Zřícenina hradu Radyně nedaleko města Plzně a Starého Plzence neodmyslitelně patří k dominantám našeho kraje. Původní název hradu Karlskrone se v minulosti neujal, a tak byl hrad pojmenován podle vrchu, na kterém byl vystavěn.

Hrad nechal v letech 1356-1361 postavit Karel IV., podle kterého byl také pojmenován. Nedochovaly se však důkazy o tom, že by panovník hrad vůbec kdy navštívil. Kdo však hrad navštívil zcela jistě, byl rakousko-uherský císař František Josef I., který roku 1885 vystoupal na ochoz věže a sledoval manévry svých vojsk.

„Hrad je ojedinělý tím, že palác je sevřený mezi dvěma věžemi, stejně jako hrad Kašperk. Jedna věž je čtverhranná a druhá půlkulatá. V paláci se nacházely celkem tři poschodí. Ve špičaté sedlovité střeše byl můstek, který spojoval obě dvě věže, když ještě stály,“ popsal vzezření Radyně pracovník Centra služeb pro turisty pod Radyní Jan Benedikt.

Prvním soukromým šlechtickým rodem, který vlastnil Radyni, byli páni ze Šternberka, následně Kokořovci z Kokořova, Černínové z Chudenic a Valdštejnové. „Důležití jsou pánové ze Šternberka, neboť to bylo právě za jejich držení Radyně, kdy hrad zpustl,“ uvedl Jan Benedikt a dodal, že roku 1558 už byla Radyně uváděna jako pustý hrádek. „Takže se předpokládá, že někdy v první polovině 16. století hrad vyhořel, zřejmě po zásahu bleskem,“ upřesnil.

Pověsti o strašném Radoušovi

Hrad Radyně je spjat s několika pověstmi, nejznámější je pravděpodobně ta o jejím bájném zakladateli Radoušovi. Podle této pověsti nenechal hrad postavit panovník Karel IV., nýbrž prapodivně vyhlížející postava Radouš. Pověst říká, že v okolí žil kdysi vladyka Hrozislav, jehož těhotná manželka si přála děvče. Vědma jí však předpověděla, že se jí narodí chlapec. Kněžna prohlásila, že to by raději porodila osla. Miminko, které se jí posléze narodilo, mělo oslí uši, kančí zuby a kozí bradku. Dítě dostalo jméno Radouš.

Radouš vyrostl ve velmi zlého a pomstychtivého mladíka, velmi brzo utekl z domova a začal bloudit v okolních lesích. Jednoho dne narazil na spícího starce, který měl pod hlavou velmi tlustou knihu. Kniha byla kouzelná a Radouš mu ji ukradl,“ vypráví Jan Benedikt. Když se Radouš později pokoušel knihu přečíst, vyskočili z ní skřítkové s tím, že mu splní jakékoliv přání. „Naštěstí pro nás Radouše nenapadlo nic lepšího, než si na nejbližší skále nechat postavit nedobytný hrad, který nechal pojmenovat podle sebe,“ pokračuje Benedikt.

Radouš však ani tak nemohl najít štěstí, a tak si nechal skřítky na hrad přivést mladou dívku z blízké vsi. Ta mu zanedlouho porodila dítě.

„To bylo pochopitelně stejně ošklivé jako tatínek. Radouš, asi jak měl to trauma z dětství, tak se mu to vůbec nelíbilo a manželku i s miminkem zavraždil,“ říká Benedikt.

Legenda praví, že takto zavraždil celkem sedm manželek a nemluvňat. Až osmá žena si všimla hromady koster pod věží a podařilo se jí z hradu uprchnout. Jediné, čeho se Radouš obával, byly bouřky. Jako malý dostal od své matky amulet, který jej před nimi měl chránit. Jednoho dne se na Radyni hnala velká černá bouřka. Radouš ji spatřil z věže, a jak spěchal do sklepení, aby se schoval, amulet ztratil. V té chvíli do věže uhodil blesk, ta se zřítila a pohřbila Radouše ve sklepení.

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio