Parazit

Kdo ovšem po dráze pravidelněji jezdí, povšiml si něčeho jiného: Ačkoliv většinou sedíme ve více než třicet let starých vagónech a táhnou nás lokomotivy i čtyřicetileté, a také zpoždění se podstatněji neliší od těch komunistických, přesto došlo na dráze k výrazným proměnám: ČD se různě rozštěpily, některé provozy, jako například železniční dílny, se privatizovaly atd. Na železnici poněkud vznikl chaos, v němž ČD dělají, co mohou, co je v jejich silách. Jako by teď byly služebníky mnoha pánů, z nichž cestující je až na konci. Jako by pracovaly se zbytkem rozpočtu a pořád něco musely dost předraženě platit, co si dříve samy dokázaly udělat levněji. Ceny za tyto služby, jako jsou například opravy lokomotiv, nepodléhají trhu a určují si je podle libosti sami opraváři, protože vědí, že ČD se jinam obrátit nemohou. Tak privátní firmy vlastně prostřednictvím ČD parazitují na státním rozpočtu: Ženou je do ztráty, protože bez lokomotiv jezdit nelze. ČD už dávno nejsou pány svého rozpočtu.

Z národních a státních podniků se sice staly privátní, ale pořád si vynucují státem chráněnou pozici, privilegia, soutěž s jinými odmítají. Takové podniky si tvoří ceny, tak jako tomu bylo v minulém režimu, a nikoli "trh". Skrytě požadují jakousi státní plánovací komisi, aby v rozpočtu na příští rok bylo: tolik a tolik pro Metrostav, pro Skansku, pro Strabag a další mocné podniky, tak jako za minulého režimu muselo být pro IPS, Konstruktivu, Armabeton, OPS a tak dále, jinak by se hospodářství zhroutilo. Ty státní peníze nejdou - řečeno současným jazykem - "na dílo", ale rovnou "za jejich příjemcem". Takže v situaci, kdy ostatním jde o to, aby se vůbec udrželi na kolejích (což je metafora i pro oblast kultury), oni objednávají další nový bagr, ještě dražší.

dělníci|foto: Alena Palečková

Takový klientelismus zničil náš trh už v zárodku, ruinuje hospodářství i morálku, a to zvláště za krize. (Prodávat zelí ve stánku na trhu na návsi se smělo i za komunistů.) Ty privilegované podniky jsou privátní jenom co do dělby zisků, jinak je velkoryse živí stát. Pak platí také poučka, kterou bohužel nevymysleli ekonomové, ale toliko já, že "privatizace bez tržního prostředí rovná se okrádání veřejného prostoru".