Pavel Hejduk: Zážitek z Metropolitní opery je k nezaplacení

Výjimečná sobota. Šel jsem, po kolikáté už, do Metropolitní opery v New Yorku. Na programu byla opera „Evžen Oněgin“, vrcholné dílo skladatele Petra Iljiče Čajkovského. Opera patří k jeho nejlepším. Hraje se dodnes na všech předních světových scénách. Metropolitní opera v New Yorku s jejím novým nastudováním zahájila dokonce svoji letošní sezonu.

V nové inscenaci se mimo jiné objevují Anna Netrebko jako Tatjana a Mariuzs Kwiecien v titulní roli Oněgina. Když ještě dodám, že hudbu s Met orchestrem nastudoval dirigent Valerii Gergievov, milovník opery se závistí orosí. A to ještě ani nečetl kritiky v předních amerických novinách.

Mám už takový rituál: když jdu do „Metropolitní“ na operu, dám si na Broadwayi palačinku, kafe a v opeře o přestávce sklenku šampaňského. Tentokrát mám víc času, ale nekupuji květiny jako tenkrát v roce 2003. To tu poprvé vystupovala Magdalena Kožená v roli cherubína v Mozartově „Figarově svatbě“. Kupoval jsem je také Evě Urbanové. Chlapům, tedy Margitovi, květiny nekupuji. To pouze pro přehled, kdo z našich tu zpíval v poslední době.

Před představením obdivuji ve vstupním foyeru dvě Chagallova plátna. V klidu potom usedám do hlediště. Sejde se nás tu dnes něco ke čtyřem tisícům diváků z celého světa. Zakloním hlavu a čekám na to, až zavěšené lustry, jiskřící souhvězdí od Svárovského, začnou synchronně stoupat, aby nevadily ani divákům ve čtvrtém patře.

To už ale přichází dirigent, potlesk a „promáchnutí“ do tmy, které otevře oponu pro tóny. Ty naplňují prostor s výjimečnou akustikou. Stěny jsou obloženy rezonujícími mahagonovými deskami, a když se dívám za „ujíždějícími“ lustry, vidím strop složený z velkého počtu překrývajících se zlatých prstencových oblouků, zešikmených směrem k jevišti. To proto, aby se daleko účinněji spojovaly hlasy pěvců s tóny z orchestřiště.

V každé i sebemenší přestávce diváci propukají v bouřlivý potlesk. Stejně tak i při tolik známé basové árii knížete Gremina, která je u nás známá v překladu „Láska klíčí v každém věku“. Bouřlivý potlesk ve stoje, na velkém jevišti všichni protagonisté. Nikomu se nechce domů a tak s výkřiky „bravo!“ pořád a pořád vracíme sólisty na jeviště. Za půl hodiny jsem doma v Plzni.

Omlouvám se, tak trochu jsem mystifikoval. Tentokrát jsem nebyl v Metropolitní opeře v New Yorku, ale v kině v Plzni. S palačinkou jsem ovšem nelhal: kavárna u kina v plzeňské Olympii se totiž jmenuje Broadway.

Přímé přenosy Live in HD z Metropolitní opery se přenášejí po celém světě už od roku 2006. Ve více jak 1000 kinosálech v 35 zemích světa má možnost vidět každý rok dvanáct inscenací z MET statisíce diváků. V České republice je to ve více než 20 kinech. Jedná se o zážitek téměř srovnatelný s návštěvou opery.

Ještě jednou se omlouvám za mystifikaci. Jen jsem chtěl upozornit na možnost prožít strhující zážitek. Viva Tatjano, Viva Oněgine … Viva Metropolitní opero…Viva přenosová techniko.