Petr Placák: Duch Velkého Javoru. Příběh o cestě magickou šumavskou krajinou, nepřízni počasí a hledání sama sebe
Text vyšel poprvé v roce 1994 v časopise Revolver Revue, v roce 2001 pak v knížce s názvem Cestou za dobrodružstvím.
„Vstoupili jsme do lesa krásných ztepilých smrků. Tak pěkné, jistě sto padesát let staré smrky mohutných kmenů jsem už dlouho neviděl. A po nemocných sotva padesátiletých neduživých smrkových houštinách na druhé straně hor to byl opravdový zážitek. Během několika minut zůstala hladina jezera pod námi ve značné hloubce, vstoupili jsme do mraků a viditelnost se zkrátila na několik desítek metrů. Les vyzařoval sytou vlhkou barvu tmavých odstínů zelené, přesně té barvy, která léči choromyslné.“
Petr Placák (1964) je spisovatel, publicista a historik. V 90. letech vystudoval dějiny na FF UK. Před listopadem 1989, kdy pracoval jako uklízeč, topič nebo lesní dělník, publikoval řadu článků v samizdatových či exilových časopisech. V 80. letech hrál s undergroundovou kapelou The Plastic People of the Universe. Na jaře roku 1988 založil opoziční skupinu České děti, která proklamovala obnovu Českého království a organizovala protirežimní demonstrace.
Po listopadu působil například v Českém deníku, v Lidových novinách nebo v Respektu. Od roku 1995 je šéfredaktorem kulturně-společenské revue Babylon. Pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů. Po roce 1989 vydal několik knih – například generační román Medorek (1990), který bohemista Alexandr Stich označil za jednu z nejlepších knih 80. let, nebo knižní esej Fízl (2007) o fízlovacích praktikách StB, které autor na vlastní kůži sám zažil. V následujícím roce autor za Fízla získal cenu Magnesia Litera za publicistiku.
V roce 2014 vznikla stejnojmenná rozhlasová desetidílná četba na pokračování, kterou v režii Vlada Ruska načetl herec Igor Bareš.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
