Petr Spálený: Josefína

Muž s knírem a hlasem mručivým, který se hudbě věnuje profesionálně od roku 1967, kdy přijal nabídku Jiřího Štaidla na angažmá v tehdejším hudebním divadle Apollo a v témže roce vyšla jeho první gramofonová deska. Jmenuje se Petr Spálený. Jeho hlas by se odborně dal charakterizovat jako tzv. dvojí hlas, má výrazný barevný rozdíl mezi výškami a hloubkami, které jdou až do pedálového basu.

Do roku 1967 se ale o pěvecké kariéře Petra Spáleného ještě nemohlo uvažovat, do té doby totiž seděl za bicími. Skupina, s níž slavil úspěchy, se jmenovala Apollobeat, a byla jednou z nejúspěšnějších kapel na naší tehdejší scéně. Odehrála tisíce koncertů po celé republice i v zahraničí. Jako málokterá skupina té doby dokázala naplnit několikrát za sebou pražskou Lucernu. Připomeňme si její tehdejší hity – Plakalo bejby, Táňo, nashledanou, Trápím se, trápím, Dáma při těle, Ústa dívky Dáši nebo Kdybych já byl kovářem. Hlavním sólistou Apollobeatu byl právě Petr Spálený – za bedlivého dohledu a vedení jeho bratra Jana Spáleného. Právě on je společně s textařem Borisem Janíčkem, tedy přesněji Eduardem Pergnerem, autorem velkého hitu roku 1973.