Podebraná pata

Podebranou patu železnorudského rozvoje vzali do péče podnikatelé. Jak k onemocnění došlo je známo. Zopakujme ale základní fakta. Po odstranění drátů bylo jasné, že právě Železná Ruda má obrovskou šanci stát se významným střediskem zimní, ale i letní rekreace, že příroda a její atraktivity, společně s už tehdy slušnou lůžkovou kapacitou v oblasti nabízí být v krátké budoucnosti zlatým dolem kraje. Město se v první fázi otevřelo především německým sousedům, ale velmi brzy i obchodníkům vietnamské národnosti. Prostor sice uchopili místní podnikatelé v ubytovacích a stravovacích službách, ale obchodní pravidla hry a tím i do jisté míry ceny všeobecně, diktovali zde obchodující cizinci.

Městu se situace dramaticky vymkla z rukou už v polovině devadesátých let, ale nadcházející katastrofu nepodcenili pouze místní úředníci; stav celního bezvládí podpořila nedostatečná a nedůsledná kontrola původu prodávaného zboží, a tak dále. Přepadové razie obchodních inspektorů jsou příliš řídké na to, aby mohly podvodníky výrazně ohrozit. Nezdravé prostředí vyvolalo další postup infekce; místní obyvatelé začali těmto obchodníkům pronajímat své pozemky, takže léčka prostředí, řekli jsme železnorudské paty, stávala se stále komplikovanější, ale co horšího, jako by o uzdravení nikdo nestál.

Železná Ruda - kostel

Přes několik skandálů, včetně mimořádných voleb zastupitelů a starostů, se v jádru organismu, v podnikatelské sféře, stále nic nedělo. Nic významného. Jak to, když právě podnikatelé jsou proslulí svým čichem na blížící se nebezpečí, na ohrožení jejich zájmů? Vysvětlení je jednoduché - dařilo se jim. Dařilo se jim vcelku tak dobře, že jim nevadil rostoucí nepořádek ve věcech obecních, dokonce to často vypadalo, že jim taková nepřehlednost hraje do karet. Hotely, penziony a restaurace měli plné, a prodělků města si nevšímali. Není divu, že jim při stoupajících tržbách uniklo i to, že nepořádek a nekoncepčnost, ergo prodělek města, se musí ze zákona o ekonomice obrátit dříve či později proti nim.

Stalo se vloni, kdy ubylo hostů a s nimi tržeb tak výrazně, že podnikatelé museli začít propouštět zaměstnance a motor začal kašlat. Záhy se projevil smutek dosavadního individualismu, nepřítomnost jakékoliv spolupráce. Léčba šokem přinesla své ovoce, podnikatelé v Železné Rudě dokonce vyhráli s přehledem volby a začali, po dvanácti letech, spolupracovat. Po několika prvních týdnech jsou už výsledky jejich spolupráce měřitelné v návštěvnosti jejich zařízení i v tržbách. Jde to pomalu, stejně jako půjde pomalu obnova prostředí jak materiální, v Železné Rudě je věru co v ulicích i v hotelích opravovat, tak morální. V Železné Rudě zanedbali podebranou patu především vlastní nevšímavostí k problémům, které se jim nezdály dostatečně vlastními. Doufejme, že nepůjde o ambulantní a dočasný přístup. Ještě ale otázka na konec: je příběh podebrané železnorudské paty příběhem skutečně pouze šumavským?

Pancíř|foto:ČTK