Podivná nečinnost
Zatímco od tohoto pondělí mohou řidiči využívat nový silniční obchvat Sokolova, který značně odlehčí dopravě jak v hornickém městě, tak v sousedním Královském Poříčí, o něco výše v Krušných horách motoristé stále čekají na dlouho avizované rozšíření hraničního přechodu v Potůčkách. Ne že by tyto dvě záležitosti spolu jakkoli přímo souvisely, přesto ale mohou posloužit jako ilustrace dobrého a přesně opačného přístupu k plnění veřejně daných slibů. Právě toho si v poznámce nazvané Podivná nečinnost všímá kolega Lubomír Stejskal.
Kdo by před několika měsíci vsadil na to, že severovýchodní silniční obchvat Sokolova bude zprovozněn dřív než dojde k rozšíření hraničního přechodu v Potůčkách, dobře by udělal. A to navzdory tomu, že podle časového plánu tomu mělo být přesně obráceně. Závazný termín otevření česko-saského přechodu Potůčky - Johanngeorgenstadt pro motorová vozidla - dodejme, že dosud je přístupný pouze pro pěší - byl shodný s naším vstupem do takzvaného Schengenu, tedy s 21. prosincem minulého roku.
Toho dne se ovšem kýžená změna nekonala a ke splnění slibu nedošlo ani 7. ledna, kdy byl u Sokolova slavnostně otevřen zmíněný čtyřkilometrový obchvat.
Zklamání je o to větší, že své závazky nedodržela nikoli česká strana, ale partneři na druhé straně hranice, proslulí svým smyslem pro přesnost a pořádek. Byli to přitom oni, kdo rozšíření přechodu před léty iniciovali. A byla to česká strana, kdo splnil několik potřebných podmínek. Vedle některých dílčích úprav to bylo především vybudování kruhového objezdu a obchvatu.
Říká-li dnes starostka obce Jarmila Fořtová, že Potůčky jsou na rozšíření přechodu připraveny déle než rok, je liknavost na německé straně o to méně pochopitelná. Jistě, svoji roli v tom hraje i současná přebyrokratizovaná evropská společnost. Zde jde konkrétně o to, že vybavení celního objektu na druhé straně hranice, jakož i přístupová komunikace je v majetku několika německých organizací, což údajně způsobuje většinu komplikací. Prostým občanům nezbývá než tomu věřit. A doufat, že toto je pravý důvod a že nejde o nic jiného než o obvyklé byrokratické průtahy. Málo platné: není tak snadné zaplašit neodbytnou myšlenku, že při troše dobré vůle by jedna strana nemusela na přátelské gesto té druhé čekat více než jeden dlouhý rok. Zejména, jde-li o takovouto věc společného zájmu.
Věřme, že zahájení prací na německé straně, slibované na tento týden, posune celou věc ke kýženému cíli. Pokud možno ve viditelném časovém horizontu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
