Pouze špatné možnosti.
Všechny způsoby odstranění nebezpečí zvaného Saddám Husajn jsou špatné. Pouze některé méně a jiné více špatné. Že jde o diktátora Hitlerova formátu nepochybujme, že Irák nevyhověl mezinárodnímu společenství a neodzbrojil v požadované míře víme, že by si po zmizení Husajna velmi oddechla zatím nespočitatelná část jeho poddaných, považujme za jisté. Nevíme, čeho je Saddám schopen, kolik chemických a biologických zbraní je na území jeho říše a co s nimi měl v úmyslu. Nevíme ovšem ani to, co udělá v následujících hodinách, jak velká bude křeč tohoto údajně zbabělého válečníka. Tak začíná komentář Jiřího Tomáše Blažka, který přiznává, že z války v Iráku je na rozpacích nejen komentátor, ale vlastně celý svět...
Svět měl několik možností, ale ani jednu dobrou. Saddáma mohl zastřelit ostřelovač, ovšem porodil by tím dalšího mučedníka a proroka naráz, svět mohl Irák nechat na pospas jeho osudu, ovšem riskoval by tak i osud svůj, svět mohl Irák porazit v legálně vedené nadnárodní válce, ovšem na tom se nedokázali jeho pohlaváři dohodnout. Válčí se proto s chatrnou legitimací, ale to není pro mládence v jakékoliv uniformě důležité. Válka je tragickým časem v jakékoliv podobě, byť by se válčilo na území třeba i menším, než je Irák. Vždycky je krutá.
Podle reakcí světové veřejnosti se ovšem nejedná o konflikt v nějaké daleké zemi, ale o válku světovou. Snad každý člověk je válkou v Iráku zasažen. Američan, Islanďan, Rus, Čech. Podle individuální míry citlivosti, ale každý. V elektronicky zmenšeném světě, zahlceném zprávami a velmi živými obrázky mrtvých, je těžké myslet na válku jako na cizí záležitost. Válka v Iráku je i naše domovy prostupujícím zjevením, neštěstím, které přes všechny informace nejsme s to zcela pochopit a rozumět všem důvodům a příčinám jejího vzniku. Ropa, Saddámova existence, irácké dluhy, získání vlivu v islámském světě, to všechno jsou karty vysoké, ale nejsme si, a nemůžeme si být jisti, že ve válečném talonu známe všechny.
Svět je na rozpacích, jeho obyvatelé rozděleni, někde je válku pro většina, jinde většina válku odmítá. Ti i ti se bojí Saddáma, obě skupiny však se nejvíc bojí o lidi tam a zároveň o lidi vedle sebe i o sebe. Protože takto blízko je ta válka kdesi v Iráku. Iráčtí civilisté i spojenečtí, a také iráčtí vojáci i američtí civilisté, jsou v tom v řadě případů nevinně, oni válku nechtěli a nechtějí. A tak si všimněme, že největší úlevu nám přinášejí z Iráku ty zprávy, které hovoří o zajatcích. Čím více zajatců, tím více, aspoň doufejme, zachráněných životů. Není to fantasmagorický pacifismus když nakonec vážně povím, že nejlepší by bylo, kdyby se všichni vzdali všem bez boje. Možná by to šlo, ale začít by musel Saddám. Byl by to nejlepší a nejrychlejší způsob ukončení této smutné a drsné kapitoly historie stále stejně nejednotného lidstva, ale to Husajn neudělá. Světoví velitelé mu sice podepsali rozsudek, ale obávám se, že to není jediný a poslední diktátor tohoto světa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
