Přežili jsme Dědu Mráze, přežijem i Santa Klause?
Přežili jsme Dědu Mráze, přežijem i Santa Klause! To je heslo, s kterým letos vyrukovali pražští studenti. Nelíbí se jim, jak někteří lidé bezmyšlenkovitě podléhají reklamě a ochotně nahrazují Ježíška Santa Klausem. Je v našem zájmu uchovávat si vlastní tradice. O Mikuláši a Santa Klausovi je také dnešní zamyšlení Evy Klausnerové.
6. prosince, někdy okolo roku 350, zemřel v jihovýchodním Turecku biskup z Myry. Jmenoval se Mikuláš a rozdával dárky chudým. V 6. století už ho znaly národy celé Evropy. Bylo mu zasvěceno mnoho kostelů a o jeho dobrých činech vypravovaly četné legendy. Postava štědrého a laskavého hodnostáře brzy přešla i do lidových zvyků. Mikulášská tradice je i v českých zemích mnohem starší než vánoční stromeček.
V některých státech nosí tento světec dětem dárky o svém svátku 6. prosince, v jiných na Štědrý den. Pro země střední Evropy byl jakousi předehrou Vánoc 5. prosince večer. Mikulášský rituál byl přesný. Biskup přicházel se ztělesněnými symboly dobra a zla, andělem a čertem. Děti se před nimi kály ze svých provinění a modlily se Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku. Musely také hodnotit, co bylo a nebylo v jejich konání správné. Mikuláš byl hodný a na závěr těžké chvilky je obdaroval skromnými dárečky. Nosil ale také scvrklé brambory a uhlí pro malé zlomyslníky a podvodníčky.
Dnes žijeme v jiné době. Už od října nám mezinárodní obchodní řetězce vnucují své představy Vánoc. Regály jsou plné čokoládových i náhražkových figurek Dědy Mráze, Děda Mráz na nás juká z reklam a zdobí štíty obchodních domů. Vlastně to není Děda Mráz, ale Santa Klaus, který se cpe do našeho veřejného prostoru. Santa Klaus znamená svatý Mikuláš a tak také jeho pohádková dráha začínala v západní Evropě i v zemi za velkou louží. Jenomže tam zdegeneroval, stal se reklamní figurou Coca-Coly a poté všech obchodních center. S důstojným světcem má dnes pramálo společného. 5. prosince jeho doprovod nepřipomíná základní existenciální otázku po dobru a zlu ale spíše maškarádu. Neprovází ho zvonění zvonečků, leč protivné rány z dělbuchů a ohňostroje. Děti se nemodlí k andělíčku strážníčkovi, ale odříkávají Mikuláši, mik mik mik. A výrostci tento svátek považují za skvělou příležitost, aby se opravdu odvázali.
Nejhorší je, že reklamní dědek se neomezuje jen na mikulášský večer, ale dere se i do Štědrého dne. Chce nahrazovat tajemné zářivé dítě Ježíška a místo radosti za darování naděje a lásky hlásá, že na konci roku je nutno utratit co nejvíce peněz.
Už loni protestovali hlavně novináři proti ohrožování našich nejhezčích tradic. Letos se na internetu objevila petice "Zachraňte Ježíška" z iniciativy studentů. 19. prosince se před úřadem vlády shromáždí zástup sněhuláků a předají politikům petici za ochranu českých Vánoc. Je nadějné, že se věci chopila nejmladší generace, ale sama na to rozhodně nestačí. Záleží přece na každé rodině. Mnozí lidé se třesou strachem, že nám EU ukradne svébytnost, a přitom si o Vánocích zdobí vlastní okna rudým dědkem v šaškovské čepici.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
