Příběh vánočního stromu

„My, drobná chasa z domů nemajetných a chudých, naslouchali jsme po svátcích s ušima odstávajícíma a s očima na šťopkách štastnějším svým bohatým spolužá­kům, když nám líčili, jak po štědrovečerní večeři najednou Kristkindl ve vedlejším pokoji zazvonil, a když se tam vhrnuli, stál tam osvětlený Kristbaum. A nám vrtalo hlavou, proč ten Kristkindl je tak štědrý právě k dětem rodičů bohatých?“ Tak vzpomíná na Vánoce svého dětství spisovatel Ignát Hermann v Národních listech z roku 1923. Ukázka jasně vypovídá o tom, v jakých vrst­vách se vánoční strom u nás nejdříve objevil: v dobře situovaných domácnostech obchodníků a řemeslníků ve velkých městech.

Vánoční máj

Ozdobené jehličnaté stromy známe z historických pramenů Alsaska a Porýní už od konce 16. století. Měly důležitou roli ve vánoční slavnosti cechovních společenství. V roce 1570 zaznamenávají listiny cechů ve švýcarském Bernu slavnost „setřásání datlových stromů“ o svátku Tří králů. Stromy byly ověšeny ovocem a oplatkami a chlapci z rodin mistrů je směli otrhat. Z cechovních místností tak řečený „vánoční máj“ či „Kristův strom“, našel cestu do sídel aristokratů a do měšťanských rodin, do kostelů a far, a nakonec i na český venkov.

Podle etnografky Evy Večerkové se v českých zemích v čase Vánoc setká­váme s obřadní zelení, větvemi a stromky, jimž byla v lidové tradici od dávných dob připisována moc prosperity a ochrany. S ozdobenou jedlovou větví, zvanou ščastka (štěstí), koledovaly děti na Těšínsku a Frýdecku. Přinášely ji do domů s vinšem a lidé ji uchovávali po celý rok zasunutou za obrázkem. Na jihozápadní Moravě rozdával větvičky jehličnanu obecní pastýř. Hospodář si pastýřskou chvojku zastrkával za rámy dve­ří ve chlévě, a to „tolik haluzek, kolik příští rok přijde na svět telátek“.

Rajské hry

Musíme také zmínit symbolický strom, který figuroval ve středověkých „rajských“ hrách o Adamovi a Evě. Zpracovávají starozákonní příběh o poklesku prvních lidí, za který je Bůh vyhnal z ráje. Zprvu se předváděly v kostelích, pak se přesunuly do světského prostředí a hrály se i ve venkovských světnicích. Pro zrod nové vánoční tradice znamenal rajský strom silný podnět a některými badateli je dokonce považován za jeho předchůdce.

Podobně jako v jiných evropských zemích vstoupil strom i u nás v průběhu 19. století do oslav Vánoc. Prosadil se nejprve ve městech, na velkostatcích a ve šlechtických rezidencích. Zpočátku šlo jen o akce jednot­livců. Taková byla vánoční oslava v domě intendanta Nosticova divadla v Praze Jana Karla Liebicha, který si na Vánoce v roce 1812 pozval ke stromu své známé. Příhodu zachytil Alois Jirásek v románové kronice F. L. Věk. Na samém počátku měl ohlas také vánoční strom v rodině pražského právníka Josefa Helferta ve 20. letech 19. století. Přišli k němu spo­lužáci Helfertových dětí i mládež z okolí. V té době to byla ještě novinka, avšak již v roce 1844 píší Pražské noviny, že na mnohých místech, nejvíc však v hlavním městě, kupují lidé stromek, zvaný „Kristův“, který zdobí hořící svíčky a zavěšené dárky.

Panský zvyk

Na českém venkově se strojil stromek nejprve v rodinách správců polesí, úředníků na velkostatcích, hostinských nebo učitelů. V rolnickém prostředí byl proto zprvu považován za „panský zvyk“. Kolem roku 1900 už došlo v mnoha oblastech ke zdomácnění stromkového obyčeje. Do odlehlejších horských krajů a míst se silnou vazbou na tradici betlémů však pronikal velmi pomalu.