Prior Plzeň

Projekt na obchodní dům vznikal už v raných šedesátých letech. Vypracovat ho dostal za úkol Krajský projektový ústav v Plzni, který v roce 1960 uspořádal interní soutěž. V ní zvítězili architekti Zbyněk Tichý, Václav Zoubek a Jaroslav Peklo.

Architekt Petr Klíma:
Plzeňský Prior byl jedním z prvních poválečných plnosortimentních obchodních domů na Československém území. Podle plánů, které vznikly už na přelomu let 1959 a 1960 měl být součástí nového souboru budov občanské vybavenosti v prostoru před nádražím při dnešní Americké třídě. Stal se však první a taky na dlouho jedinou budovou, která byla z toho záměru uskutečněna.

…říká plzeňský architekt Petr Klíma, autor knihy o socialistických obchodních domech.
Náklady na vybudování objektu přesáhly čtyřicet milionů korun. Dům vznikal mezi léty 1965 až 1968, kdy v září přivítal první návštěvníky.

Architekt Petr Klíma:
Byl po košickém obchodním domu Hornát a bratislavském Prioru třetím obchodním domem této vlny realizovaným na území tehdejšího Československa. Plzeňský Prior byl poměrně výjimečný svým dispozičním uspořádáním, kdy vlastně provozně byl rozdělen do dvou traktů. V tom čtyřpodlažním prodejním byl k dispozici ten obvyklý sortiment, to znamená potraviny, elektro, móda, průmyslové zboží apod. A v tom osmipodlažním skladovém a administrativním byly pomocné provozy. Vždycky ta podlaží toho skladového administrativního traktu měla poloviční výšku než byla výška těch podlaží obchodních.

Ovšem slavnostnímu otevření obchodního domu předcházely určité stavitelské problémy, a proto první návštěvníky plzeňský Prior přivítal později, než se původně plánovalo. Rok před otevřením byly totiž zjištěny statické závady na stropní konstrukci vznikajícího objektu.

Plzeňský prior|foto: Ladislav Vaindl

Architekt Petr Klíma:
Tyto statické problémy měly za následek mimo jiné to, že ten dům ačkoliv byl otevřen v roce 1968, tak vlastně kolaudační rozhodnutí získal až v roce 77, to znamená 9 let fungoval s výjimkou, která umožnila jeho provoz.

Na prodejní ploše 5600 metrů čtverečních se rozkládala suterénní samoobsluha drobného průmyslového zboží a sportovních potřeb, v přízemí se pak nacházela prodejna kusového textilu, elektra a průmyslového zboží. V patře byla k dostání konfekce, obuv a galanterie, v posledním podlaží potom nábytek, bytový textil a galanterie. Ve druhém traktu byly kromě příjmu zboží, skladů a kanceláří, také dílna, fotokomora, jídelna, učňovské středisko a další zázemí.

Prior pořádal také řadu akcí, které lákaly zákazníky. Sem patřily například výměnné akce se zeměmi bývalého RVHP. Nakupující tu tak mohli získat zboží z Maďarska, Polska či tehdejší Německé demokratické republiky. Později se připojila také Jugoslávie a k sehnání bylo dokonce i zboží z Francie, Velké Británie a západního Německa.

Plzeňan Vladimír:
Když se mezi lidmi objevila nějaká zaručená zpráva, že v Prioru bude nějaké nedostatkové zboží, jako byla třeba barevná televize nebo kolo Favorit, před obchodem se hned dělaly strašně dlouhý fronty.

….vzpomíná Plzeňan Vladimír. Prior ale nelákal pouze k nakupování. Konaly se zde i pravidelné módní přehlídky. Bylo tu možné rovněž získat podpisy známých osobností. Autogramiády tu měli například Marie Rottrová, Pavel Bobek, Miroslav Žbirka nebo kapela Turbo.

Budova v posledních 20 letech několikrát měnila svého majitele. Po společenských změnách v 90.letech síť Priorů koupila americká firma K-Mart (kejmart) a od roku 1996 do současnosti je vlastníkem společnost Tesco. Budova stále slouží jako obchodní dům, i když se změnilo funkční využití jednotlivých podlaží. Plzeňský architekt Petr Klíma si historicky objektu velmi cení pro jeho jednoduché a střídmé tvary.

Architekt Petr Klíma:
Z hlediska architektury šedesátých let si plzeňský Prior zaslouží naši pozornost jistě i dnes, a to především kvůli zmíněné ukázněné formě a také dochovanému fasádnímu plášti z eloxovaných hliníkových kazet.

Čas nezastavíme. Prior v Plzni coby obchodní dům už nanejdeme, ale známe ještě jedno místo, kterému Plzeňané říkají Prior. Na Bílé Hoře se tak nazýval Plzeňský společenský pivovar, postavený v 2.polovině 19.století. Jeho prostory pak dlouhá léta sloužily jako automobilové opravny a učňovské dílny. Ale to už by byla jiná nejznámější značka západních Čech….tak zase jindy.