PAP Sušice

Tradiční sirkařská výroba, která proslavila městečko na úpatí šumavských hvozdů, už je nenávratně pryč. Na místě takzvané horní továrny ale vznikl podnik, díky němuž je Sušice dál známá svými výrobky v celé Evropě. Je jím výrobce potravinářských obalů – sušický PAP. A právě na jeho historii i současnost se teď společně zaměříme.

V první polovině 19.století přinesl Vojtěch Scheinost z Vídně do Sušice umění výroby sirek. Spolu s Bernardem Fürthem se pak stali zakladateli sirkařské tradice v tomto šumavském městě. Zrodilo se světoznámé Solo, podnik, který prosperoval a neustále se rozšiřoval, ale po první světové válce přišla na sirkařské továrny krize a i v Sušici museli omezovat výrobu. Vše vyvrcholilo v 1932, kdy byli sirkaři nuceni na nátlak města najít pro zavřenou továrnu jiný typ výroby. Pomoc pro město i dělníky přišla opět z Vídně. Právě odtud pocházela firma Löwit & Co a její stroje na výrobu konických papirových obalů, které v roce 1933 doputovaly do západních Čech. V polovině roku už deset zaměstnanců vyrábělo pokusně kelímky na marmeládu, misky na aspik a kulaté krabice. Pokračuje generální ředitel sušického závodu Stanislav Karas, který v podniku pracuje přes dvacet let.

Stanislav Karas :
Byl to závod, který zpracovával kelímkový kartón. Jinými slovy se různě tvaroval, stáčel, lepil a impregnace byla prováděna parafínem. Určitě si budete pamatovat takový ty sypsy, zásypy pro děti, mastičky pro lékaře a úplně nehynoucí a tradiční pohárky na pivo na stadionech. Měly jednu obrovskou výhodu. Dobře hořely. Takže vedle toho, že to svým způsobem byl jaksi odpad, když se to použilo, bylo to velice dobré palivo, a navíc ekologické palivo. To se tradovalo a měli jsme prověřeno, že kdyby jste to spálil na Václavském náměstí, nemáte s tím problém z hlediska ekologie.


Závod, který tyhle kelímky vyráběl až do devadesátých let minulého století, dostal označení PAP a ochrannou známku, kterou tvoří stočený list papíru s nápisem odvozeným od papírenské výroby. Co přesně znamená, ani kdo ho vymyslel se však už dneska neví. Jisté je to, že s novinkou měli tehdejší zaměstnanci potíže. Neznali technologii a na papírové obaly nebyli navyklí ani zákazníci. Do té doby se potraviny daly koupit v plechovkách nebo ve skle. Brzy se ale ukázaly přednosti papírových obalů, které jsou ideální pro jednorázovou spotřebu a podnik začal růst. Součástí Sola zůstal až do roku 1939, kdy přešel pod Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Za druhé světové války kelímky vystřídala auta a vojenská technika. V závodě sídlila opravárenská dílna pro wehrmacht. Němci továrny vybavili jeřáby a rozšířili vjezdy do budovy pro tanky a těžkou techniku, takže po válce se objekty musely znovu přizpůsobovat pro potřeby standardní výroby.


Stanislav Karas :
Po pětačtyřicátým se to znova spustilo, ta výroba, závod se začleňoval do větších celků, takže PAP Sušice byl jak jihočeský papírny, pak byl transformovanej na západočeský papírny, jinými slovy spadal do skupiny papíren, které v tom regionu v tomto případě kraji nebo určitý oblasti měly podobnou výrobní strukturu. Ve své době, v těch třicátých letech a nakonec i v počátku padesátých let, PAP byl skutečně velkej závod, tady dělalo až tsíc lidí a vyváželo se nejen po Evropě, ale do Asie, dokonce uvidíte na některejch arabsky psaný texty, texty turecký, čili skutečně ten závod byl svým způsobem věhlasnej.

Koncem padesátých let sušičtí ve vlastních dílnách zkonstruovali a vyrobili první poloautomat na dotváření kelímků. V roce 1969 přišla další revoluce. Tentokrát plastová a výroba se rozjela na nové lince. Cena a variabilita plastických hmot postupně začala vytlačovat tradiční papír. Ani ten však nezmizel úplně a například papírový kelímek na pribiňáčky vydržel na linkách PAPU padesát let. Postupně přibývaly i stroje a linky na potisk, až přišel rok 1989 a s ním sametová revoluce. Ta přinesla sušickým osamostatnění závodu a vznik státního podniku. Pět set lidí tehdy vyrábělo zboží za zhruba dvě stě miliónů korun ročně. V roce 1992 vznikla akciová společnost PAP Sušice, která koupila závod v Polsku a po sedmi letech byla sama prodána italské firmě Gio style. Začala nová vlna modernizace a podnik se stal lídrem na trhu střední a východní Evropy. Povedla se mu i další akvizice.


Stanislav Karas :
Objevily se určitý možnosti a PAP Sušice v roce 2004 -2005 vstoupil jako významný akcionář do jedné italské společnosti ve Veroně, která vyrábí ten samý sortiment co my a prostřednicvím této firmy ovládáme závod, který vyrábí technologii respektive stroje na zpracování plastů. To znamená ty veliký linky, inline systémy, kde se vyrábí fólie, tvaruje, produkujeme krom jiného právě v tomto závodě. Takže je to taková zvláštnost, asi, že italská mateřská společnost z Benátek vlastní českou firmu, která zase vlastní italskou společnost, která je nesporně větší než jsme my, co do obratu.

V roce 2005 v Sušici rozšířili produkci o obaly pro jednorázové použití a o rok později akciová společnost změnila název na současný DOPLA PAP.


Stanislav Karas :
Bohužel tím, že jsme v roce 2000 přešli na Gio Style Pap a po té reorganizaci jsme chtěli jenom pap, už jsme zjistili, že tato značka už byla obsazená, takže jsme se museli trošku složitou cestou dostat k názvu, který by vyjadřoval tu tradici, čili Dopla PAP.

.
..říká generální ředitel sušického závodu Stanislav Karas. Podnik se jako jeden z mála v Evropě může pochlubit kombinovanou výrobou - papírové kelímky mohou být impregnované polyetylénem nebo naopak plastový vnitřek obalen papírem. Čtyřicet procent produkce PAPu ale dnes tvoří plastové pohárky známé z nápojových automatů. Doplňují je například obaly na kávová mlíčka nebo plastové nádobí, které používáme v letadlech nebo při grilování. V závodě dodnes stojí budovy, které pamatují sirkárnu Vojtěcha Scheinosta, například dřevěná stavba, kde sídlilo vedení firmy, ale za posledních patnáct let se areál výrazně proměnil. Investice ve výši přesahující jeden a půl miliardy korun daly vyrůst například nové skladové a expediční hale. Podnik dává práci zhruba dvě stě zaměstnancům a dalším stovkám externistů. Ti by měli mít dostatek pracovních příležitostí i v budoucnu. Podnik prochází další modernizací a připravuje výrobu tácků a pohárků na bázi máčené buničiny, tedy ekologický výrobek, který se během pár týdnů sám rozpadne.

autor: Roman Miler
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy

Koupit

Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.