Becherovka

Karlovarská anglická hořká nebo třeba žaludeční hořká - tak se v úplných počátcích říkalo léku, ze kterého se časem stal slavný bylinný likér Becherovka. Známý je snad ve všech koutech světa. Přesto ale málokdo ví, že tato slavná historie mohla i skončit. Nepředbíhejme ale a pojďme si pěkně od začátku říci jak to všechno začalo…

Píše se rok 1805 a do Karlových Varů přicestoval říšsko německý hrabě Petenberg von Mitingen. Ubytoval se v penzionu Tři skřivani, kde tehdy sídlila lékárna, a přivezl si sebou svého anglického lékaře Frobrige. Ten se záhy seznámil s majitelem lékárny jistým Josefem Becherem a povídali si o bylinkách. Je otázkou, kde a kdy tento tajemný Angličan načerpal zkušenosti a inspiraci ke „kouzlům“ s bylinami, ale právě těm se spolu s Josefem Becherem majitelem věnoval, říká historik Jiří Klsák…

0:00
/
0:00


Lékař mu radil, kde co najde, ten dotyčný potom chodil po okolí, a dal dohromady nějaké bylinky, no a výsledkem bylo, že když vyléčený pravděpodobně pan hrabě odjížděl, tak ten anglický lékař zanechal lékárníkovi recept na nový žaludeční likér.

Josef Becher po dva roky různě vylepšoval recepturu a v roce 1807 začal tento nápoj vyrábět. Tehdy se a užíval jako žaludeční kapky. Ve městě, kam většina lázeňských hostů přijížděla právě s neduhy zažívacího traktu, se zdravotní likér rychle ujal….


Ale lékárník Josef Becher distribuoval Becherovku i do okolí do Plzně do Prahy, postupně se dostala i k vídeňskému dvoru. Když se ten likér stal známější, tak dostal oficiální název Originál KarlabaderBecher – Bitter jako karlovarská becherova hořká.

Becherovka - muzeum


Lékárník vedl slibně se rozvíjející podnik až do roku 1841, kdy se do čela rodinného podniku postavil jeho syn Johann a převzal tak tajemství výroby slavného likéru. Johann Becher se ukázal jako velmi schopný obchodník. Právě on je považován za zakladatele firmy v pravém slova smyslu…. značka Becherovky je proto dodnes spojena s jeho jménem.


Johann Becher dal Becherovce to co potřebovala. Především pořádný podnik, pořádnou firmu. Postavil tu Becherovku, kde ještě nedávno závod sídlil, to znamená dole na T. G. Masaryka a sám firmu provozoval dalších 40 let.


Ano, jde o ten samý objekt, který najdete v centru Karlových Varů. Jen pár kroků od vlakového i autobusového nádraží. Při příležitosti výstavby nové továrny požádal Jan Becher svého švagra, Karla Laubeho, o návrh nové lahve pro Becherovku. Tehdy získala svůj legendární plochý tvar (od roku 1907 pak odlévaný z typického zeleného skla), kterým je Becherovka rozeznatelná dodnes. V průběhu následujících let se ve vedení firmy střídali příslušníci dalších a dalších generací rodu Becherů. Po Johannovi nastoupil jeho syn Gustav, který nechal u Obchodní komory v Chebu zaregistrovat ochrannou známku Becherovky a pojmenoval firmu po svém otci. V roce 1901 se na trůn likérového království posadil Gustavův bratr Rudolf a v čele firmy setrval až do první světové války. Byl to on, kdo započal s mezinárodní expanzí a snažil se nalézat nové trhy po celém světě….dodává historik Jiří Klsák..

Před válkou, první světovou se vyvážela i do afrických zemí, dokonce do Ameriky, stala se oblíbenou později dokonce i v Anglii, kde konkurovala tamějším tvrdým nápojům

S dalšími generacemi Becherů doznala továrna architektonické změny – Michael a Rudolf ti zvýšili hlavní budovu o další patro s věžičkami, druhou modernizací pak prošla za vedení Alfréda. Tehdejší podobu si v hrubých rysech zachovala až do své generální rekonstrukce v roce 1994. … Alfred Becher převzal vedení podniku v roce 1915. Firma se pod jeho vedením vypořádala i s první světovou válkou a díky dodávkám pro armádu se Becherovka dokonce stala ještě populárnější. Zajímavostí bylo, že recept vždy znal nebo měl znát jen jeden člověk.

V roce 1939 začíná druhá světová válka a do čela rodinné firmy se poprvé v její historii staví žena - Hedda Becher, dcera Alfreda. Jeho jediný syn Hansfred Gustav totiž padl na frontě. Hedda to však vůbec neměla jednoduché, válka omezila možnost výroby a navíc byl i nedostatek bylin. Společnosti tak nastávají krušné časy… Útrapy rodiny však nekončí ani s koncem války, firma byla v roce 1945 znárodněna československou vládou a řízení podniku se dostalo pod národní správu…

K receptu se dostal Václav Jelínek, který tento státem zabavený podnik provozoval.

Ve druhé polovině padesátých let se dokonce začalo uvažovat o likvidaci firmy a hrozilo, že Becherovka po sto padesáti letech zmizí ze světa. Nikdo ji prý už nechtěl a ani tehdejší ministerstva neměla na výrobě alkoholického nápoje velký zájem. Koncem šedesátých let však nastal obrat k lepšímu a společnost byla následně zachráněna …dodává historik Jiří Klsák.


No, a po něm potom od roku 1958 rodina Lupínků – Václav Lupínek starší a dneska tedy - Václav Lupínek mladší - předpokládám, že to je ten držitel receptu až do dneška i když Becherovka už nesídlí tam kde sídlila.

Novodobá historie firmy se začíná psát v roce 1997 kdy byla tehdejší již akciová společnost Jan Becher zprivatizována. Pod svá křidla ji převzal nadnárodní nápojový koncern Pernod Richard. A kolik že bylinek zdejších nebo dovezených ona směs má?? To zůstává tajemstvím , které si Becherovka přes všechny vzestupy i sestupy udržuje dodnes. Proto se jí také říká ,,Třináctý pramen".

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...