Prostor pro volné pobíhání psů aneb Oni mají pitbuly
Ještě mezi válkami to bývalo místo jako vystřižené z Vančurova Rozmarného léta: Půjčovna loděk, plovárna, sluneční lázně, útulná kavárna. Dnes se na toto místo vypravil Ondřej Vaculík.
Karlovarské nábřeží řeky Ohře mezi tak zvaným chebským mostem a mostem ostrovským je vroubené asi dvacetiletými olšemi, ale jinak je zpustlé. Neudržovaný trávník a několik rozpadajících se laviček, které pravidelněji obsazují snad jenom bezdomovci. V blízkosti romanticky šumí jez, přes který padá voda ze zbahnělého řečiště, v němž se nekoupají ani psi. A přitom psi jsou zde nejhojnějšími návštěvníky, protože tato část nábřeží je vlastně jejich, je označena velkou cedulí jako "prostor pro volné pobíhání psů". Člověk nepes si tady musí dávat pozor nejen na psí hovínka, jimiž je nábřeží hojně poseto, ale také na samotné psy a jejich páníčky. Tady páníček totiž bývá ještě kurážnější než jeho pitbul. Páníček si totiž myslí, že v prostoru pro volné pobíhání psů, jeho pes, jak se dneska hloupě říká čtyřnohý miláček, konečně může projevit svou svobodnou, vodítkem a náhubkem nespoutanou vůli a může si dělat, co chce, vždyť ten prostor je k tomu určen! Páníček dokonce radostně cení zuby, když jeho chlupatá příšera, coby pes baskervilský se řítí zezadu na dítě, jež sem náhodou s maminkou zavítalo. Záleží opravdu jenom na náladě čtyřnohého miláčka, zda dítě jenom porazí, nebo také i sežere. Je-li páníček stejně stupidní jako jeho pes, skoro si přeje to druhé, aby konečně jednou viděl svého psa v akci, jak šelma loví a trhá. Nejhorší je, že blbý pán hloupého psa se domnívá, že v prostoru pro volné pobíhání psů má jeho pes na svobodné šelmovské chování právo, takže kdyby se napadené dítě snad bránilo a pes začal prohrávat, on by mu pomohl, čtyřnohému miláčkovi. Pokud by snad maminka naopak chtěla bránit právo na neporušenost a celistvost svého dítěte, páníček, odloživ jakýkoli náhubek slušnosti, ji uštěká, poslintá, případně roztrhá. Cožpak, ty krávo, nevíš, že tady je prostor pro volné pobíhání psů?
Karlovaráci to vesměs vědí, proto sem raději nechodí. Ceduli se slovy "prostor pro volné pobíhání psů" jako by četli rovnou s dodatkem: ostatním vstup zakázán. A člověka musí napadnout, že podobným způsobem jsme se vlastně naučili číst i mnohé zákony, které některým lidem demokraticky udělují určitá práva. A oni jich pak zneužijí k tomu, aby sundali náhubek slušnosti, začali hnusně slintat a vrčeli na nás, jako by celý náš veřejný prostor měl sloužit toliko volnému pobíhání psů a patřil jenom jim, protože oni mají pitbuly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
