Radek Diestler: 50 let striptýzu v západních Čechách

28. prosinec 2018
Publicistika
Striptýz, prostituce, erotika (ilustrační foto)

S přelomem roku se dostávají ke slovu lehkonohé Múzy a lehká témata. Takže to dnešní fejetonové může být i trochu hambaté. Totiž - víte, kdy se objevil na západě Čech první striptýz? Historik a hudební publicista Radek Diestler provedl seriózní výzkum a zde je jeho výsledek.

Vážení posluchači, jistě jste se z našich hromadných sdělovacích prostředků, případně sociálních sítí dozvěděli o případech vysílání pornografie v našich státně hromadných sdělovacích prostředcích. Jistě si někteří z vás kladli otázku: Proč by pornografie ve vysílání státně hromadného sdělovacího prostředku měla být výsadou pražského státně hromadného téhož? 

Správně jste zde za sebe slova nakladli. Neměla! I posluchač – nemrava z našeho a sousedního kraje zaslouží si svou porci necudných prvků v lokálním vysílání. Je mi ctí provést nápravu a dokázat, že ani v tomto ohledu Plzeň za Prahou nikterak nezaostává, ba dokáže ji i předčít. Jako ostatně vždy, když se jí chce. 

Loni naše hromadné sdělovací prostředky – a to i státní – připomněly významný aspekt československého roku 1968. Tehdejší společenské uvolnění se zračilo v mnoha podobách, jevech a procesech. Jedním z nich byl i striptýz, do té doby symbol prohnilosti imperialistického Západu. 

Nelze samozřejmě říci, že by v lidově demokratickém Československu neexistoval

Jen se vyskytoval v hlubokém undergroundu. Tvrdí se, že jedna z prvních neoficiálních striptýzových produkcí byla vidět na přelomu padesátých a šedesátých let na proslulých zábavách v Suchdole u Prahy.

Jak ale tvrdí pamětník, více než snaživé dorostenky tu návštěvníky zajímal rokenrol předváděný skupinou Komety. Nebo možnost servat se s jiným návštěvníkem, potažmo příslušníky VB, kteří podnik pravidelně bílili jak rada Vacátko a spol. Jedovou chýši. 

První oficiální striptýz

Alespoň se na tom shodují dobová média – proběhl 11. nebo 21. července 1968 v Jablonci nad Nisou. Stalo se tak v rámci mezinárodní výstavy bižuterie. Posud v pořádku. 

Většina letošních vzpomínek na toto výročí konstatovala, že striptýz v Československu měl krátké trvání. Po invazi armád Varšavské smlouvy se hambaté programy z našich nočních podniků rychle vytratily. Tak tohle už úplně v pořádku není. Stačí si otevřít dobové noviny. Krom toho, že je to činnost zhusta velmi zábavná, je i velice poučné.

Striptýz je totiž dobrým dokladem toho, že květy společenského uvolnění před tanky rozkvetly často až po tancích, a odkvetly až po zveřejnění Poučení z krizového vývoje. Na západ Čech dorazil relativně pozdě. Za to tu našel živnou půdu.

Kromě Plzně za to mohla především síť lázeňských měst v Poohří, jejich zábavní podniky a vzpomínky na světácké časy před vítězstvím pracujícího lidu. I když! V deníku Pravda z 28. září 1965 se můžete dočíst, že na přehlídce amatérského filmu získal čestné uznání kolektiv Osvětové besedy z Lokte, který natočil krátký film právě s názvem Striptýz. Jenže: čertví, o čem vlastně byl, stejně byl kreslený.

Na ten opravdový došlo na přelomu zimy a jara 1969

Tou dobou začalo na území kraje působit několik hudebně – zábavných úderek. První zmínku o jejich výskytu jsem objevil v týdeníku Nové Rokycansko, které referovalo o představení v obci Podmokly konaném v půli února ve zdejším kulturáku.

Jestliže premiérový striptýz v Jablonci stál údajně stovku, v Podmoklech zaplatilo sedm set striptýzu chtivých diváků pětadvacet Kčs. Pro srovnání – lístek na koncert slavné západoněmecké skupiny Petards v Pekle na podzim 1969 stál polovic. Reakce prý byly smíšené, autor článku neříkal ani ano, ani ne. Jen dodal, že snad se ještě na Rokycansku dokážeme bavit i bez striptýzu.

Reklama na striptýz z roku 1969

V Plzni našel striptýzový program sídlo v hotelu Continental. Oproti jiným programům byl údajně výjimečný v tom, že striptýzovými čísly neskrblil, a diváka – nemravu tak saturoval opravdu důkladně. Pořad byl hojně medializován, mimo jiné i rádiem, které právě posloucháte.

Na březnová představení skupiny Mim Dance byly vysílány pravidelné reklamy. Jak vidíme, předběhli jsme Prahu v zařazování pornografických prvků do vysílání veřejnoprávní stanice takřka o půl století! 

Budiž ovšem řečeno, že ani na půdě plzeňského rozhlasu nepanovalo nad touto skutečností nadšení. V hodnoceních vysílání, která najdeme ve zdejším archivu, jsou reklamy na hambárny v Kontíku terčem kritiky. Rezignovaný povzdech „když to platí, tak to holt musíme vysílat“ však ukazuje, jak těžko bylo proti větrným mlýnům váleti. 

Odbytiště musely striptýzové programy najít v lázeňském pásu pod Krušnými horami

Jak už bylo řečeno, slušné odbytiště musely striptýzové programy najít v lázeňském pásu pod Krušnými horami a ve stínu Slavkovského lesa. Je zajímavé, že se tato skutečnost neodráží v periodicích karlovarských.

Primát v článcích o striptýzu patří překvapivě průmyslovému Sokolovu: přispěvatel zdejšího listu Sokolovská Jiskra Hlava mu nejdříve, řečeno dnešním žargonem, připravil mediální krytí.

„Osobně přeji striptýzu své místo na slunci, už mimo jiné proto, že nepotřebuje státní dotaci.“ Krátce nato referoval o představení v sokolovské kavárně Pramen. Výkon paní Zuzany, třiadvacetileté hérečky z kabaretu J. R. Picka, však podle něj „postrádal sebemenší náznak sexu.“ 

Co jednomu vadilo, to druhý bral jako klad

Můžeme si to dokázat na příkladě další úderky, která v listopadu 1969 projela Egerland a Ascherland. Pražský impresário Mimráček najal countryové těleso Mustangové, dvě dívenky, a vystoupil v Chebu, Františkových Lázních a Aši. Místní týdeník Hraničář hodnotil vystoupení pozitivně.

„Jejich scénka je celkově laděna do jemného baletního tónu a v jevištním provedení se neobjevuje ani jediný náznak sexu. Konečný akt obnažení působí na diváka jen jako vyvrcholení taneční kreace, do které velmi dobře zapadá. To jen dokazuje, že striptýz prováděný touto jevištní formou není třeba předem zavrhovat.“

A teď nějaká ta citlivá data: taneční kreace a konečný akt provedly paní Jitka, pětadvacetiletá rozvedená kadeřnice a fotomodelka z Českých Budějovic a sedmnáctiletá slečna Marcela, studující.

To byla ale pravděpodobně labutí píseň striptýzového boomu na západě Čech. Konsolidační kurs ho záhy vymetl z Kontíku i odjinud. Striptýz se zase stáhnul do undergroundu a stal se tím, čím byl donedávna. Symbolem prohnilosti imperialistického Západu. Na svůj návrat si musel počkat dvacet let.

Spustit audio
autoři: Radek Diestler, Petr Handl|zdroj: Český rozhlas Plzeň