Radek Diestler: Rock‚n‘roll ve svatostánku

24. srpen 2018
Publicistika

Bigbít na severu Plzeňska je pro mnohé pojem, vybaví si hned několik kapel a slastně se ve své mysli ponoří do vzpomínek na nejeden zajímavý koncert. Jiní ale tápou. Že překvapen a ohromen může být i „Plzeňák“, který se navíc považuje za znalého západočeské bigbítové scény, přiznává ve svém dnešním fejetonu hudební publicista Radek Diestler.

Bylo to loni na podzim. Vedl jsem na téhle stanici řeč o jedné výstavě, do které jsem se nechal uvrtat. Ta výstava pojednávala o bigbítu na severu bývalého Západočeského kraje, od Aše až k Varům. A co se nestalo: druhý den mi přišel e-mail, že podobná výstava zaměřená na okres Plzeň-sever vzniká už asi dva měsíce v muzeu v Mariánské Týnici, a jestli bychom se nemohli potkat a pohovořit, zkušenosti vyměnit.

Radek Diestler: Porta? V Plzni vzpomínkám neutečete!

Archivní záběr z Plzeňské Porty

Letos to bylo 50 let, kdy se poprvé uskutečnil festival trampské, country a folkové písně Porta. S Plzní spojil festival svá vrcholná léta – Radek Diestler vzpomíná na závěr festivalu.

To mne zajímalo. Pro nás Plzeňáky – a já se navzdory současné adrese za Plzeňáka pořád považuji – byl okres Plzeň-sever hned vedle, ale v určitém ohledu daleko. Co se tam dělo, nám často unikalo. Jistě, místní vyhlášené dancingy a dupárny v Chrástu, Trnové, Kaznějově či Heřmanově Huti byly hojně využívány i mařenami z krajské metropole. Ale kolik jsme toho věděli o partách, které hrály bigbít a pocházely odsud? Leda že nám je někdo podstrčil pod nos. Třeba Láďa Rott, Josef Dobrovský a František Sušil západočeského bigbítu v jednom.

Skupina Excalibur v 2. plovině 80. let

A tak jsem jel a z Kralovic šel, nejsa motorizován. Výstava tehdy byla v rozpuku, ale co mi tam ukázali, budilo respekt. Už tehdy padla řeč i o knize, která měla výstavu doprovázet. Pohovořili jsme, zkušenosti vyměnili, myslím, že k obapolné spokojenosti.

Pak jsme se jednou – dvakrát viděli, občas vyměnili mail. Začal jsem být hodně, hodně zvědavý. Zcela neskromně si myslím, že o bigbítovém cvrkotu na západě Čech něco málo vím, ale tady se najednou začal objevovat celý ztracený svět, potopený kontinent.  

A vědělo se o něm daleko za hranicemi kraje. V červnu jsem seděl v Táboře s jedním ze zakladatelů zdejšího bigbítu, a ten mi vyprávěl o svých podivuhodných životních osudech. Mimo jiné mluvil o tom, jak pár let pracoval v Lachemě Kaznějov, a hraní v místním big beatu Orion, skupině zakladatelské, důležité, a v Plzni prakticky neznámé. Opáčil jsem, že jsem se o ní nedávno dozvěděl, a že v Mariánské Týnici bude výstava... pan zakladatel mne to nenechal doříci a pravil, že všechno ví, že ho pan Kříž z muzea oslovil, a vypáčil z něho nějaké fotky. Před takhle dlouhými prsty nelze než smeknout klobouk neb jinou pokrývku hlavy.

Včera odpoledne byla výstava v muzeu v Mariánské Týnici otevřena. Cestou z Kralovic jsem si říkal, kolik tam může v tomhle horku a při dostupnosti místa přijít lidí. Nebude to provar? Naprosto natřískané parkoviště mne vyvedlo z omylu. Lidé korzovali po zahradě svatostánku a říkali, že takovou návštěvu na muzejních akcích nepamatují. Jeden pán se blýskl matematickou úvahou, že když je v knize a na výstavě padesát kapel, z každé přežije jeden člověk a vezme s sebou manželku, tak už je to slušný základ.

Výstava Historie bigbítu na severním Plzeňsku není nějak rozměrná, ale prostor je důkladně využitý. Navíc odhaluje některé netušené souvislosti: tak nějak jsem tušil, že nadnárodní operní diva Eva Urbanová měla nějaké techtle s bigbítem. Ale jaké, to jsem se dozvěděl až tady.

Jedním z autorů knihy Bigbeatové kapely na severním Plzeňsku 1964-1994 je spolupracovník Českého rozhlasu Plzeň Zdeněk Raboch

A co je ještě důležité – pamětníka musí výstava citově slušně rozkolísat, čehož jsme ostatně byli svědky.   

Sešlost byla pochopitelně velmi pamětnická, a člověk si uvědomil, že už do té sorty patří taky. To když mu Jirka Urbánek z Nastřižených vlasů - kapely, která to z rodné Třemošné dotáhla věru daleko – vykládal, jak o nich člověk psal, a jaký měl ten článek titulek. Pamatoval si ho přesně, což člověka uvedlo v údiv.

Povaze večera odpovídala i vhodně volená hudební mináž. Kralovická skupina The Oxford´s byla v 60. letech na severu pojem: pány to baví dodnes, takže se udržují občasnými produkcemi ve formě. A Staří psi, v daném oboru instituce, mají kořeny až v samotném diluviu plzeňského bigbítu. Hráli nahlas, což některým kolegům pamětníkům vadilo, mně ani náhodou. Když hráli Lodi od Creedence Clearwater Revival, dostal jsem povel k odjezdu. Nejsa motorizován, nemohl jsem si vyskakovat. Ale jinak bych tam zůstal až do konce, arciže nikoli hořkého.

Asi si tam zajedu ještě jednou. Vy to udělejte taky.

autor: Radek Diestler
Spustit audio