Řezbář: Nedělám podle předlohy. Prostě to chytnu a socha se začne vytvářet

Dřevěná bedýnka je plná nářadí, jsou v ní uspořádaná dláta různých velikostí, ale také tvarů a pak nože, od malého po největší a opět různého tvaru. Martin Rybecký vždy ví, co má vzít do ruky, co potřebuje, ačkoliv nezná přesné názvy nářadí. Větší hrubé kusy dřeva se opracovávají většími dláty, do kterých sochař ťuká dřevěnou palicí, detaily se pak spíše opatrně vyřezávají drobnými nástroji.

Koníček dřevosochání řadí autor až na druhé místo, protože hlavním koníčkem je prý hudba, skládání i hraní. "Mám tři kapely, Spheres, Coward a Psoru, ještě navíc zvažujeme vydání nového CD nosiče kapely Hovado, takže práce je hodně, koníčků také," směje se Rybecký.

Nejraději pracuje s lípou

Má rád všechna dřeva, ale nejraději pracuje s lípou, která je měkká, tvárná, voní a dobře se opracovává, neštípe se. Rád má i ořechové dřevo, které je sice tvrdší, krásně hutné a dobře se řeže. Vhodná je i olše, topol, ale spousta dalších dřev sochař nechce, jsou náročná na opracování, například třešeň a dub.

Práce se dřevem je koníček, který Martina Rybeckého nikdo neučil. Odkoukal to totiž od kamaráda Jirky, někdy kolem roku 1993. Díval se mu pod ruce a řekl si - to se chci také naučit. A tak prostě koupil nářadí a postupně vyřezával a vždy z toho nějaká zajímavá socha vylezla.