Risk není vždy zisk

Známe to asi všichni: při cestování po silnicích našeho kraje, a stejně tak za jeho hranicemi, míjíme tu a tam výstražnou ceduli oznamující, že projíždíme úsekem častých nehod. Pak je už jenom na nás, jak s touto informací naložíme. Častokrát se nestačíme divit, čeho všeho jsme kolem sebe svědky - a když pak takový nezodpovědný hazardér skončí po několika stech metrech mimo vozovku, úlevně si v koutku duše řekneme, dobře mu tak.

Nejinak je tomu i na západočeských řekách včetně té, mezi vodáky mimořádně oblíbené, podkrušnohorské Ohře. Pramení v Bavorsku, dlouhá je 250 kilometrů a jak milovníci romantického cestování po její vodní hladině dobře vědí, většina toku na českém území je splavná. Avšak i ona má své nikoli přímo úseky, ale spíše místa častých nehod, mnohdy bohužel s těmi nejhoršími následky. Ne každý z desítky jejích jezů je splavný. K nejzrádnějším patří dva - tuhnický v Karlových Varech a o dvacet kilometrů dál po proudu jez v Radošově. Právě o něm se ve vodácké literatuře můžeme dočíst, že je velice nebezpečný. Varování doslova říká: Má na svědomí několik lidských životů - pozor za vyšších stavů. Pod jezem se tvoří dlouhé vývařiště, z něhož z něhož v podstatě není možné uniknout. Proto se doporučuje přenášet tento jez i za nižších stavů vody. Tolik odborná instrukce.

Vodáci

Čtveřice mužů z Chomutovska, která se v sobotu vydala na raftu Ohři sjíždět, nemohla o tomto nebezpečí nevědět. Přesto s dobře míněnými radami publikovanými v literatuře a zveřejněnými na internetu naložila po svém - a krutě na to doplatila. Řeka se zachovala jako jiné jevy v přírodě, přesně podle rčení dobrý sluha, ale zlý pán: vybrala si svoji nejčernější daň. Dvěma mužům z raftu, jehož sobotní pouť skončila na 158. kilometru vodního toku, život už nikdo nevrátí. Děsivá, nevyhnutelná, přitom ale zcela zbytečná smrt.

Ti, kdo přežili, dnes bezpochyby dobře vědí to, co před osudným okamžikem vědomě podcenili. Říká-li vodácké pravidlo, že radošovský jez se sjíždět nemá, pak není hanba, když této rady uposlechneme a vodní plavidlo disciplinovaně přeneseme.

Splav

Lidský život má přece větší cenu než pochybný pocit, že jsme bez potřebného zajištění překonali zrádný živel. Dlužno dodat, že v trochu jiné podobě by měla platit tato zásada také - a vlastně především - na našich silnicích. A dodávat snad už netřeba, že je to v zájmu každého z nás.