Rodina má být majákem

Musel to být pohled k popukání. Pět tatínků za sebou pyšně projelo po ulici s kočárky na hřiště a vyřadili se tak, aby z bezpečné vzdálenosti mohli sledovat fotbalové klání místní SK s vedlejší FK. Užili si zápas do sytosti a mrňata, když se probudila, se zvědavě rozhlížela kolem. Pak se opět seřadili k odjezdu a zamířili na zahradu jednoho z nich, kde zatím maminky odpočívaly. Svačina a případné tvůrčí dění na pískovišti už byly společné. Vyprávěla mi to babička jednoho z dětí, a že u nich je to normální. Ona je na svého syna, který stejně jako jeho kamarádi pomáhá svým partnerkám najít čas na odpočinek a věnuje se společným rodinným aktivitám, náramně pyšná. Až jednou dostanou tyhle děti ve škole za úkol namalovat svou rodinu, je značná pravděpodobnost, že na obrázku bude máma, táta a ony - například na výletě.

Hodně dětí ale bohužel takové vzpomínky nemá. A jak by také mohlo, když se máma třeba sama stará o tři děti, jejich otec dluží za výživné a zájem o ně nejeví, ve škole se hromadí problémy a na poště nevyzvednuté upomínky. Děti běhají po ulici, sociální pracovnice hrozí jejich odebráním do ústavní výchovy a doma není nejen na nájem, ale i na jídlo.

Logo|foto:Český rozhlas

Speciální pedagožka Romana Svobodová, vedoucí Centra podpory rodiny rokycanské Diakonie Českobratrské církve evangelické přiznává, že se někdy setkává s až neuvěřitelnými příběhy. Spolu s kolegyněmi a dobrovolnicemi pomáhá už dva a půl roku rozplétat velmi zamotaná klubka problémů, aby se z nefunční rodiny s dětmi do 18 let stalo místo, které bude pro své členy co největším útočištěm. Jejich práce spočívá mimo jiné ve vytvoření bezpečného zázemí pro děti, zlepšení vztahů mezi sourozenci, navázání spolupráce se školou, řešení šikany. Velkou pomocí jsou při rozvodových řízeních. Tehdy hledají cesty, které budou co nejvíc v zájmu dítěte.

Učí maminky řadu věcí, které nám připadají normální, ale pro ně jsou často nepřekonatelnou překážkou. Například neumí hospodařit. Pracovnice a dobrovolnice Centra nejdříve zjišťují, zda rodina skutečně získává všechny finance, na které má nárok, například příspěvek na bydlení, alimenty a podobně. A radí, jak je získat. Pak navrhují rozpočet. Řeknou jim, kde jsou potraviny levnější a také, jak uvařit tak, aby se všichni zdravě najedli. Poradí, jak komunikovat se školou, úřady a bohužel často i s exekutory.

Při návštěvách v rodinách hodně píší a kreslí, aby rodiče snáze pochopili, jak mají postupovat. Dejme tomu jim namalují velký obrázek majáku. V přízemí je třeba napsané, že jejich Toník, který má problémy s učením, potřebuje místo, kde by se mohl připravovat. Dosud ho neměl a vida, našlo se pod oknem. V dalším podlaží je vymezený čas, ve kterém se máma a táta Toníkovi budou věnovat. A s každou návštěvou přibývají do majáku jednak splněné a také nové úkoly. Rodina názorně vidí, že může dojít až nahoru. Ten maják je hodně symbolický.

Logo|foto:Český rozhlas

Tento pátek, na který připadá letošní Mezinárodní den rodiny, bude onen pomyslný maják z rokycanské Diakonie svítit do daleka. Ve školách, Domech dětí a mládeže, v Knihovně města Plzně a dalších místech v celém Plzeňském kraji se bude díky Centru na podporu rodiny konat řada akcí, které by měly dětem a rodičům připomenout, že rodina je místo, odkud jsme vzešli, kam se vracíme, když dospějeme a kam utíkáme, když je nám nejhůř. Nebo by měla a mohla být.