Rozkvetlá sídliště

24. červenec 2008

Publicistika

Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Praha bývala vzorem péče o občany, ale to pominulo v 50. letech. Od té doby se k lidem chová nedbale a macešsky, bez ohledu na politický režim. Je to vidět i na starších panelových sídlištích, která prý nelze opravovat pro nedostatek peněz. Je zvláštní, že obyvatelé menších měst si s opravou panelových domů poradit uměli. O sídlištích v Plzni je zamyšlení Evy Klausnerové.

Pohled z kopce nebo z rozhledny ukazoval za minulého režimu panelová sídliště jako ponurou hradbu kolem chátrajících měst. Nebylo snad člověka, který by tam nikdy nezabloudil. Přehlednost komplikoval monotónní vzhled domů, nedostatek orientačních bodů a také zmatečné pojmenování ulic. Ani to neurčila lidská měřítka, nýbrž dráhy stavebních jeřábů. Různé ulice se mezi sebou proplétají v obloucích, které chodec nemůže postihnout a které odporují běžným zvyklostem. Dohlédnout nakonec jedné a začátek druhé je nemožné, protože všechny se rozprostírají všude. Takový způsob snad vyhovoval technikům, když se území posuzovalo z ptačí perspektivy, ale život reálných lidí na chodníku jen zbytečně ztěžuje.

rekonstrukce panelového domu|foto:Marián Vojtek

Dneska už svítá na lepší časy. Značení ulic dál zůstává nesmyslné, ale přibývá opěrných bodů. Už se třeba dá říci, že hledaný dům je ten zelený proti Penny Marketu. Možná, že časem nově obarveným obydlím vymyslíme pro vyspělejší způsob orientace i nějaká přízviska, jako to dělali naši středověcí předkové. Barvy začaly na sídliště pronikat opatrně. První opravený panelák v mém okolí byl bleďounce modrý. Mezi šedivými druhy se vyjímal, jakoby byl z Tuzexu a chodili jsme se na něj dívat. Až za mnoho měsíců přišla silnější vlna. Náš dům dostal krémové a terakotové pruhy a vypadal výstředně. Ale to netrvalo dlouho. Dostavil se zvelebovací boom, sídliště zaplavily stavební firmy, trávníky mizely pod materiálem, dělníci se vznášeli na lešeních a vítr proháněl kousky polystyrénu po všech chodnících. S množstvím stoupalo i sebevědomí investorů a barevné kombinace byly stále odvážnější. Už není vzácností dům, na němž se snoubí citronově žlutá s jasně červenou a zelenou. V posledních měsících přichází do módy oranžová. Oranžové jsou kočárky s nemluvňaty, různé kusy oblečení a dokonce i paní ministryně Condoleeza Riceová dostala při setkání s občany na Kampě oranžové tričko. Až móda pomine, zůstanou nám na památku sytě oranžové domy.

Na začátku 90. let leckdo sídlištím prorokoval zánik. V bohatých západních městech v nich žijí přistěhovalci a beznadějně je devastují. Je dobře, že jsme se dali jinou cestou. Stavby, které získávají nový vzhled, procházejí i vnitřní renovací, takže se jejich stav nezhoršuje, ale zlepšuje. Sídliště nikdy nebudou městem v pravém slova smyslu, nikdy tu na nás nedýchne minulost či rozmanitost architektury, ale konečně se paneláky odlišují alespoň barvou. Při pohledu z kopce připomínají pestrobarevné rozházené kostky z dětské stavebnice. Žijí v nich stále stejní lidé, ale s jinými nadějemi.