Rudý únor
Za minulého režimu 25. únor býval oslavován jako "vítězství pracujícího lidu", zapálení funkcionáři KSČ mu říkali "vítězný únor", ti méně zapálení označovali toto datum zdrženlivěji jako "únorové události". Ačkoliv nastolení komunistické moci mělo povahu revoluce, přesto s pojmem revoluce se nám většinou pojí změna politického systému k lepšímu, což o 25. únoru 1948 zrovna říci nelze. Více v komentáři Ondřeje Vaculíka.
První zatýkání nevinných začalo již prvního března 1948, od tohoto data například nárdodněsocialističtí politikové nesměli na svá ministerstva a do sekretariátů, mnozí ředitelé továren vůbec nebyli vpuštěni do svých podniků, o místo přišli vysocí úředníci, jiné sledovala tajná policie, aby je později zatkla. Vedoucích funkcí se zmocnili komunisté, kteří rozpoutali čistky v armádě, v podnicích i na vysokých školách. Mezi první oběti komunistické zvůle patřili ministr zahraničí Jan Masaryk, jenž - jak bylo konečně dokázáno - byl úkladně vystrčen z okna, nebo jeden z nejvýznamnějších představitelů našich legií generál Heliodor Píka, popravený v roce 1949 v Plzni. Později začala komunistická moc hledat domnělé zrádce také ve svých řadách. Právě vzhledem k těmto tragickým politickým procesům a represi, která postihla naši společnost, současní politologové a historici označují "únorové události 1948" nikoli jako revoluci, ale jako puč. Po pádu komunistické totality už devatenáctý rok máme možnost dřívější "vítězný únor" veřejně takto označovat a odsuzovat. Málokteré sdělovací prostředky - snad vyjma Haló novin - opomenou připomenout, co tento puč způsobil a kolik nevinný lidí bylo perzekvovaných či přišlo o život. S takto viděným únorem se většina společnosti ztotožnila, protože se jí to už netýká a mrtví žalovat nemohou.
Na druhé straně totiž současné komunisty vnímáme jako demokratickou konstruktivní sílu, o přízeň komunistických poslanců usilují i kandidáti na prezidenta. A přitom ani současní komunisté nezastírají, že za nejlepšího prezidenta nepovažují ani Havla, ani Klause, ani případného Švejcara, ale stále Klementa Gottwalda, člověka, který se nevinných nejen nezastal, ale jenž jejich rozsudky smrti sám podepisoval. O čem to svědčí? O tom, že i pro současné komunisty únorový puč zůstal revolucí, zůstal jakýmsi gottwaldovským ideálem, i když s námi o něm nemluví. My o tom ale víme, a přesto se o přízeň komunistů ucházíme. Pokud tedy spolu s komunisty pokládáme za přijatelné i jejich vize - jež oni jsouce v opozici zatím tají - pak ani o "únorových událostech" nemluvme jako o puči, ale mějme je za jednu z možných revolučních variant politického vývoje, za kterou ji v našem parlamentu přeci naši komunisté mají. Nebuďme pokrytečtí. Ostatně nikdo z nás nikdy neslyšel, že by únorový puč odsoudil například vlivný Grebeníček a další soudruzi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
