Skvrňanské kafe
Pijete příliš mnoho kávy? A rádi byste s tím něco udělali? Možné řešení vám nabídne v následujícím fejetonu farář z Města Touškova Jiří Barhoň. Čte Bronislav Kotiš.
"Vejdete-li někde do domu, napřed řekněte: ,Pokoj tomuto domu. V tom domě zůstaňte, jezte a pijte, co vám dají,´" učil Pán Ježíš zásadám společenského chování své učedníky, když je rozesílal hlásat evangelium.
Velmi moudrá a praktická rada, platící pro všechny generace jeho učedníků. Jenže, co mají dělat, když jim všude dávají kávu, to neřekl. Ať přijdu kamkoli, téměř všude jí dostávám. Nestěžuji si na to, protože je to lepší než kdyby mi nedali nic, ale co je moc, to je moc. Některým lidem, které navštěvuji a kávu mi stále nabízejí, jsem proto daroval minihrneček, do kterého mi ji nyní nalévají. Jiní to neakceptují a stále mi předkládají tzv. kafáky s obsahem čtvrt až půl litru. Mezi nimi vede prozatím paní Čemanová z Vránova na Domažlicku, která mi jednou nalila kávu do vázy.
Jednu z nejlepších káv vaří paní Grünvaldová. Není moc velká ani horká, je zkrátka akorát. Uvaří ji vždy ve své malé kuchyni, pak mi ji i s trochou pečiva přenese do obývacího pokoje a popřeje dobrou chuť. Tam se usadíme, pěkně si povídáme, co chtít ještě více? Tomu říkám kafíčko. Takové, není-li už sedmé během jednoho dne, mám rád.
Rád vzpomínám zvláště na to, které mi uvařila minulý rok při vánoční návštěvě. Všechno proběhlo tak jako vždycky, až na jednu maličkost. Spočívala v tom, že zapomněla do hrnečku před zalitím vodou kávu nasypat. Nezlobil jsem se na ní, neboť vzhledem ke své devadesátce má na takové malé opomenutí nárok. Když jsem její "kávu" ochutnal, zeptala se starostlivě:
"Není to moc hořké, pane faráři? Kdyby jo, přidejte si cukr."
"Není, paní Grünvaldová," odpověděl jsem po pravdě, "dneska se vám to kafe zvlášť povedlo, vůbec není hořké. Takové jsem ještě nepil."
Paní Grünvaldová se usmála a já také. Asi deset minut jsme ještě rozmlouvali, přičemž jsem popíjel její dobře uvařenou vodu a byl celkem spokojený, protože daleko horší by bylo, kdyby mi do hrnku kávu dala, ale zapomněla nalít vodu.
Jelikož mně takto pohostila v Plzni - Skvrňanech, kde bydlí, nazývám od loňských Vánoc takovouto kávu Skvrňanskou. Přiřadil jsem ji k mnoha jiným druhům káv, jako např. Vídeňské, Turecké či Alžírské, neboť si to zcela jistě zaslouží.
Jak lze vyčíst i z těchto řádků, mohl bych o kávě pomalu skládat básně či psát romány. To naštěstí není mým povoláním. A tak chodím dál po návštěvách, při kterých, ať chci nebo ne, znovu a znovu dostávám takovou či onakou kávu. Na tom už asi nic nezměním.
Proto, přijde-li na faru někdo ke mně, neváhám a rovněž stavím vodu na kafe. Mohu z nich nabídnout také několik druhů. Například Skvrňanské.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
