Slova stará a ještě starší.

4. červen 2004

Tentokrát naváže na povídání o jménech pomístních a zmíníme se o vztahu mezi zvukovým útvarem (slovem) a významem s ním spjatým. Ne vždy, kdy nějaké slovo slyšíme, můžeme z jeho samotné formy odvodit, co vlastně znamená. V našem povědomí nám někdy slova "něco připomínají". Ale to právě často bývá všechno, co o nich víme. Někdy přece jenom poznáme docela snadno, jaká představa vlastně podnítila vznik slova, s nímž se setkáváme Tzv. motivaci, můžeme přímo odvodit třeba u slova černoch. Je bezesporu spojeno s představou člověka černé pleti. Němci užívají slova (der) Neger nebo Schwarze, Angličané neger, Rusové něgr.

Můžeme ale uvést příklad takového slova, u něhož není odhalení původu nikterak snadné. Každý z posluchačů by jich uvedl řadu a bude proto zajímavé věnovat se trochu více výkladu o původu slov; tedy etymologii. Připomeňme si třeba slovo pták. V tzv. indoevropském prostředí (tedy v jazycích, které patří k takovému typu jazykové rodiny, která zahrnuje značnou část evropských, íránských i indických jazyků) se jedná o formu dost obvyklou. Všeslovanské slovo pъtakъ (pol. ptak, čes. pták, ale rus., srb. chorv. i stsl. pъtica/ ptica/ptíca) je odvozeno od základu *pъta- (lot. putns; lit. púté označuje v dětské řeči slepičku, kuře i ptáka; v čes. prostředí známe volání puta, puta !), popř. pou/pú/pu (pro něco malého, mládě; můžeme srv. angl. few, jemuž odpovídá tvar peu, lat. paucus, paulus, puer, snad i stněm. *fug-/la z germ. pfug-/dnes Vogel).

U slova typu pták/ptica je celkem jasné, že vznikla z jednoho základu. Ovšem jsou případy, že se v různých evropských jazycích se užívá pro jednu představu více pojmenování, která spolu (možná jen zdánlivě) nesouvisejí ? Přitom může jít o jazyky vzniklé ze společného základu ! Dobrým příkladem je slovo stůl. U Slovanů pojmenovávalo podstavec, na němž se vykonávají domácí práce. Teprve později se vztáhlo k části nábytku, která byla určená k pokládání nebo odkládání jídla. Posléze se tak označovala část nábytku určená k umístění jídla k jeho (společné) konzumaci, ke stolování. Všeslovanské slovo stolъ má lit. obdobu stálas, stprus. je to stalis, lot. stali (to také mohl být tkalcovský stav). V indoevropském prostředí se pod slovem stálo rozuměl podstavec, stojan (od základu stá-); obdobný je něm. výraz Stuhl (stolice) nebo angl. stool (stolička, stolec, podstavec).

Jiné evropské jazyky používají odlišných pojmenování. Právě němčina nebo angličtina .Anglické (a také obd. francouzské) slovo vzniklo z lat. označení pro desku (tabula); pojmenování table se vztahuje ke kusu nábytku, který je tvořen deskou. Německý model (Tisch) vznikl od slova disk/diskh (také tiskh - tiš); řecké diskos je kruh nebo kotouč. Rozhodující je zde tedy tvar.

Původ slovo se může lišit i podle četnosti tematických okruhů, v nichž ho mohlo být užito. Jinak ho vysvětlíme v prostředí, kde se vztahovalo k mužské části domu (obydlí), jinak v prostředí, ovlivněném činností žen. Ale o tom budeme hovořit podrobněji příště.

Někdy se může na konečné podobě slova odrazit odlišný způsob myšlení. To dokládají i proměny českého pojmenování proud. Pův. (indoevropsky) znělo asi (s)prondo- (obdobné slovo, sprend-, znamenalo "skákat, cukat, prudce se pohybovat"; srv. střhněm. sprenzen znamená kropit, stříkat). Slovanské prçdъ popisovalo (mělčí) místo s rychlým tokem vody (polsky dodnes: prąd). Od základu prçd- máme v ruštině zaprudíť (zahradit proud), v češtině slovo prudký. A v jiných jazycích ? Němčina má odlišně Strom, severské jazyky storm. České slovo strom je ale odvozeno od slova strmět (co strmí do výšky; polské strom znamená sráz). Staročeština častěji užívala pro "strom" slova dřěvo (forma dřevo existuje také v čes. nářečích; ale i psl.: děruo - drěuo.; srv. rus. děrevó). Staročeština slovem strom označovala také stěžeň.

Rusové znají proud jako tok, Francouzi jako courrant (current). ! Slovo tok pochází z indoevropského *teku (běžet, téci; srv. utíkat, vztek, útok, točit se, potácet se); raně psl. slovo znělo *tekti. Podnes je lit. tekéti. Od gót. základu dók- bylo odvozeno slovo dius (sluha, běžec) i něm. dienen (sloužit). Přitom se ve všech uvedených případech (proud, tok, strom) jedná o stejnou motivaci (podle proudění vody nebo vzduchu)

A ještě hádanku na závěr - jde o takové zvláštní slovo. Někde zní pískora nebo piskora, jinde znají pískoře. Ne vždy se jedná o stejné slovo. Ale někdy ano. Známe i PJ Do Piškorny/U Piškorny/Piškorny (označuje pole, cestu; v místě se těžila hlína, byla zde stará cihelna a nedaleko se nachází také pískovna). Neznáte náhodou tento základ jména ze svého okolí (možná i v jiném významu) ?

autor: Zbyněk Holub
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová