Slova stará a ještě starší.

4. červen 2004

Tentokrát naváže na povídání o jménech pomístních a zmíníme se o vztahu mezi zvukovým útvarem (slovem) a významem s ním spjatým. Ne vždy, kdy nějaké slovo slyšíme, můžeme z jeho samotné formy odvodit, co vlastně znamená. V našem povědomí nám někdy slova "něco připomínají". Ale to právě často bývá všechno, co o nich víme. Někdy přece jenom poznáme docela snadno, jaká představa vlastně podnítila vznik slova, s nímž se setkáváme Tzv. motivaci, můžeme přímo odvodit třeba u slova černoch. Je bezesporu spojeno s představou člověka černé pleti. Němci užívají slova (der) Neger nebo Schwarze, Angličané neger, Rusové něgr.

Můžeme ale uvést příklad takového slova, u něhož není odhalení původu nikterak snadné. Každý z posluchačů by jich uvedl řadu a bude proto zajímavé věnovat se trochu více výkladu o původu slov; tedy etymologii. Připomeňme si třeba slovo pták. V tzv. indoevropském prostředí (tedy v jazycích, které patří k takovému typu jazykové rodiny, která zahrnuje značnou část evropských, íránských i indických jazyků) se jedná o formu dost obvyklou. Všeslovanské slovo pъtakъ (pol. ptak, čes. pták, ale rus., srb. chorv. i stsl. pъtica/ ptica/ptíca) je odvozeno od základu *pъta- (lot. putns; lit. púté označuje v dětské řeči slepičku, kuře i ptáka; v čes. prostředí známe volání puta, puta !), popř. pou/pú/pu (pro něco malého, mládě; můžeme srv. angl. few, jemuž odpovídá tvar peu, lat. paucus, paulus, puer, snad i stněm. *fug-/la z germ. pfug-/dnes Vogel).

U slova typu pták/ptica je celkem jasné, že vznikla z jednoho základu. Ovšem jsou případy, že se v různých evropských jazycích se užívá pro jednu představu více pojmenování, která spolu (možná jen zdánlivě) nesouvisejí ? Přitom může jít o jazyky vzniklé ze společného základu ! Dobrým příkladem je slovo stůl. U Slovanů pojmenovávalo podstavec, na němž se vykonávají domácí práce. Teprve později se vztáhlo k části nábytku, která byla určená k pokládání nebo odkládání jídla. Posléze se tak označovala část nábytku určená k umístění jídla k jeho (společné) konzumaci, ke stolování. Všeslovanské slovo stolъ má lit. obdobu stálas, stprus. je to stalis, lot. stali (to také mohl být tkalcovský stav). V indoevropském prostředí se pod slovem stálo rozuměl podstavec, stojan (od základu stá-); obdobný je něm. výraz Stuhl (stolice) nebo angl. stool (stolička, stolec, podstavec).

Jiné evropské jazyky používají odlišných pojmenování. Právě němčina nebo angličtina .Anglické (a také obd. francouzské) slovo vzniklo z lat. označení pro desku (tabula); pojmenování table se vztahuje ke kusu nábytku, který je tvořen deskou. Německý model (Tisch) vznikl od slova disk/diskh (také tiskh - tiš); řecké diskos je kruh nebo kotouč. Rozhodující je zde tedy tvar.

Původ slovo se může lišit i podle četnosti tematických okruhů, v nichž ho mohlo být užito. Jinak ho vysvětlíme v prostředí, kde se vztahovalo k mužské části domu (obydlí), jinak v prostředí, ovlivněném činností žen. Ale o tom budeme hovořit podrobněji příště.

Někdy se může na konečné podobě slova odrazit odlišný způsob myšlení. To dokládají i proměny českého pojmenování proud. Pův. (indoevropsky) znělo asi (s)prondo- (obdobné slovo, sprend-, znamenalo "skákat, cukat, prudce se pohybovat"; srv. střhněm. sprenzen znamená kropit, stříkat). Slovanské prçdъ popisovalo (mělčí) místo s rychlým tokem vody (polsky dodnes: prąd). Od základu prçd- máme v ruštině zaprudíť (zahradit proud), v češtině slovo prudký. A v jiných jazycích ? Němčina má odlišně Strom, severské jazyky storm. České slovo strom je ale odvozeno od slova strmět (co strmí do výšky; polské strom znamená sráz). Staročeština častěji užívala pro "strom" slova dřěvo (forma dřevo existuje také v čes. nářečích; ale i psl.: děruo - drěuo.; srv. rus. děrevó). Staročeština slovem strom označovala také stěžeň.

Rusové znají proud jako tok, Francouzi jako courrant (current). ! Slovo tok pochází z indoevropského *teku (běžet, téci; srv. utíkat, vztek, útok, točit se, potácet se); raně psl. slovo znělo *tekti. Podnes je lit. tekéti. Od gót. základu dók- bylo odvozeno slovo dius (sluha, běžec) i něm. dienen (sloužit). Přitom se ve všech uvedených případech (proud, tok, strom) jedná o stejnou motivaci (podle proudění vody nebo vzduchu)

A ještě hádanku na závěr - jde o takové zvláštní slovo. Někde zní pískora nebo piskora, jinde znají pískoře. Ne vždy se jedná o stejné slovo. Ale někdy ano. Známe i PJ Do Piškorny/U Piškorny/Piškorny (označuje pole, cestu; v místě se těžila hlína, byla zde stará cihelna a nedaleko se nachází také pískovna). Neznáte náhodou tento základ jména ze svého okolí (možná i v jiném významu) ?

autor: Zbyněk Holub
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...