Sokolovské Svatoplukovy pruty

Začněme obecnou zásadou. Čím více má podnik zaměstnanců, tím horší jsou dopady jeho případných ekonomických potíží. Platí to i o firmě Sokolovská uhelná. V nevelkém Karlovarském kraji představuje tato společnost s více než čtyřmi a půl tisíci zaměstnanci významný sociální faktor. Jak se nyní ukázalo, její dosavadní stabilita a vnitřní soudržnost by mohla být vážně ohrožena. A co horšího, nebezpečí nepřichází v hávu v globální hospodářské krize. Anebo možná ano, ale v nečekané podobě.

Zde musíme připomenout základní skutečnosti. Dnešní soukromá společnost Sokolovská uhelná vznikla v roce 2004 manažerskou privatizací. Vlastníky státního podílu se stali tři její ředitelé – generální, ekonomický a technický. Jejich vlastnické podíly vyjadřuje poměr 40 a dvakrát 30 procent. Vzhledem k významu firmy nejen pro současnost, ale s ohledem na rekultivaci krajiny a náhradní program po vytěžení zásob uhlí také pro budoucnost, bylo základní podmínkou úspěchu, aby všichni tři majitelé táhli za jeden provaz. Nedlouho po privatizaci se však ukázalo, že je to pouhá iluze. Bývalý technický ředitel Jan Kroužecký se s oběma společníky Františkem Štěpánkem a Jaroslavem Rokosem názorově rozešel, nyní je v penzi a na řízení firmy se nepodílí. Mezitím se věnoval jiným podnikatelským aktivitám, které nebyly jen úspěšné. Hovoří se o dluhu ve výši 36 milionů dolarů, který má vůči společnosti Aqua Investments z karibského souostroví Svatý Kryštof a Nevis. A odtud, z pohádkových pláží daňových rájů Malých Antil, vede cesta zpět do hornického Sokolova. Ve světě peněz jsou neúprosná pravidla. Dluh tvoří spolu s exekucí majetku spojité nádoby.

Akcie, akciové certifikáty|foto: Comstock Images

Jinými slovy – pokud se vyplní nejčernější předpovědi, čeká Jana Kroužeckého, stále spolumajitele Sokolovské uhelné, exekuce majetku. Včetně jeho třicetiprocentního akciového podílu v těžařské firmě. Otázka je, zda se zbývajícím dvěma společníkům podaří odkoupit tento podíl. A pokud ano, jak vysokou cenu v zájmu zachování integrity podniku za to zaplatí. A jak se tato cena promítne do možnosti plnit deklarované cíle ve vztahu k zaměstnancům a celému regionu. Otazníků je zatím víc než jasných odpovědí – a to jsme vybrali tu lepší z nabízených variant. K těm horším patří možnost, že by Kroužeckého podíl získal Pavel Tykač, jeden z podnikatelských žraloků polistopadové éry. Zatím je jisté pouze to, že Sokolovská uhelná, navzdory všem turbulencím vyvolaným vnějšími ekonomickými vlivy, působila dosud jako regionální maják hospodářské a sociální stability. A že ji teď čeká řešení patrně neobtížnějšího problému od jejího vzniku. Bolehlavu, který nemusel nastat, kdyby … Kdyby i Jan Kroužecký jako třetí majitel udělal to, co oba nynější vrcholoví manažeři podniku. Vzal si poučení ze starodávné legendy o třech prutech knížete Svatopluka.