Spojovník versus pomlčka
2. únor 2010
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o totéž. V obou případech se totiž jedná o grafické znaky v podobě vodorovné čárky, která je v případě spojovníku pouze o něco kratší. Ve skutečnosti se neliší jen graficky, ale především funkcí, kterou v textu plní.
M: Jaká je tedy jejich funkce?
Spojovník je kratší vodorovná čárka, která se klade bez mezer mezi slova nebo mezi části slov a užívá se k vyjádření těsného spojení právě mezi těmito výrazy nebo jejich částmi, vytváří se tak těsný slovní nebo souslovný celek. Pomlčka je delší vodorovná čárka, ve většině případů je oddělena mezerami a jejím úkolem je jednak naznačovat větší přestávku v řeči, anebo od sebe výrazně oddělovat části projevu. Zatímco spojovník má tedy vesměs funkci spojovací čárky, pomlčka se řadí mezi členicí neboli interpunkční znaménka.
M: Posluchače by jistě zajímaly konkrétní případy, v nichž je potřeba spojovník použít.
Spojovník můžeme použít u podstatných jmen, u složených přídavných jmen, dále u spojky -li, a ve specifických případech také jako rozdělovník. Nejprve se podíváme na případ podstatných jmen: jednak je to v příjmeních, která jsou složena ze dvou samostatných jmen téhož slovního druhu, např. paní Novotná-Zelená; dále se spojovník vyskytuje v místních jménech a názvech správních oblastí: např. Alma-Ata, Frýdek-Místek, Brno-venkov; rovněž se spojovník užívá ve spojeních, jejichž složky jsou v souřadném vztahu: propan-butan, kuchař-číšník. Se spojovníkem se setkáme také mezi částmi některých slov přejatých: ping-pong, moucha tse-tse, anebo v neoddělitelných spojeních typu Rh-faktor, alfa-záření. U složených přídavných jmen je nutné psát spojovník tehdy, pokud obě složky vznikly z přídavného jména, jsou ve vztahu souřadném a první složka je zakončena na příponu -sko, -cko, -ně nebo -ově, např. česko-anglický, literárně-hudební, obsahově-významový. Ve všech dosud uvedených případech platí, že vyjde-li spojovník na konec řádku, je nutné ho na začátku dalšího řádku zopakovat.
M: A jak bychom měli využívat spojovací čárky u spojky -li nebo při dělení slov?
Spojka -li se spojovníkem připojuje obvykle k prvnímu slovu věty, např. říkáš-li, víš-li. V případě, že je -li součástí složené spojky, např. neboli, pakliže, zdali, spojovací čárka se už nepíše.
Poslední možností je využít spojovací čárky jakožto rozdělovníku, to znamená k rozdělování slov - a to buď na konci řádku, nebo ve slově, chceme-li naznačit přerývanou výslovnost, popř. potřebujeme-li uvést rozklad slova na písmena či slabiky.
M: Pro úplnost bychom si měli uvést ještě případy, v nichž se vyskytuje pomlčka.
Případů, v nichž se užívá pomlčky, je celá řada, a proto se k tomuto vrátíme v některém z dalších jazykových koutků. Dnes jen v krátkosti vymezíme čtyři možnosti: Pomlčka může v textu vyznačovat vsuvku (namísto čárek), nebo signalizuje odmlku (namísto tří teček), může se jí označovat začátek přímé řeči, anebo dokonce začátek odstavce, není-li jiná možnost, jak ho signalizovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Rusové na nás vypálili dělostřeleckou salvu, popisuje zahraniční zpravodaj ČT Papadopulos
-
‚Jděte do pr**le.‘ Sochař Černý bránil v televizi své motýly na obchodním domě Máj v Praze
-
Podobný vůz jsem ještě nežehnal, prohlásil biskup po posvěcení chladírenského vozu pro Ukrajinu
-
Na hory v Česku se vrátila zima. Na Šumavě napadlo přes 30 centimetrů sněhu
