Štěstí v neštěstí

Čas od času slýcháme o šílených střelcích, kteří za sebou nechají nevinné oběti. Přiznejme si ale: je-li místo těchto hrůzných činů dostatečně daleko, obvykle nás tyto příběhy zase tolik nevzrušují. Však proč také, když takovéto zprávy přicházejí z druhé strany Atlantiku, z Německa nebo Finska. Karta se ale obrátí, jakmile se něco podobného stane v našem okolí. V lidech se probudí pocit ohrožení a netřeba dodávat, že právem. Dvojnásobně v případě, jedná-li se o použití střelné zbraně na veřejnosti. V takovém okamžiku, kdy je to nejméně žádoucí, se zhusta o svoji osudovou roli přihlásí všudypřítomná nešťastná náhoda. Ta pak může ve zlomku sekundy rozhodnout o tragédii. Nezamýšlené, nečekané, ale o to děsivější. A my si začneme uvědomovat všechny neblahé souvislosti.

Nejnověji takovou příležitost, bez níž bychom se ale rádi obešli, nabídla úterní střelba v Sokolově. Přišlo to jako jako blesk z azurové oblohy. Jeden občan ve Švabinského ulici bez slitování zastřelil svého bližního. Bylo vlastně dobrým dílem anděla strážného, že kvůli nepříznivé souhře okolností se cílem útočníka nestal někdo další. Obludnost události umocňuje skutečnost, že se odehrála na pozadí nadcházejícíh Velikonoc. V jejich poselství, ať už je vnímáme duchovně, anebo prostě jen jako svátky jara, je zakódována oslava života. Před dvěma dny v Sokolově jsme však byli konfrontováni s jevem přesně opačným. Zase jednou triumfovalo lidské zlo, které ukázalo odvrácenou tvář života. Nikoli ze vzdáleného zámoří nebo od sousedů na druhé straně hranice, ale na vlastním dvorku, pod domácími okny.

Paragraf

Náhle je víc zřejmé, že nebezpečí může číhat mnohem blíž než bychom byli ochotni připustit. Cítíme se zranitelnější a bohužel bezradní. Víme, že tváří v tvář nemilosrdnému osudu a náhlé lidské pošetilosti jsme v jasné nevýhodě. Spoléhat můžeme pouze na štěstí v neštěstí. A doufat, snad ne jen bláhově a více pro útěchu než vlastní uklidnění, že sokolovský střelec bude spravedlivě potrestán.