Stopy holocaustu a neonacisté

Návštěvník výstavy se dozví, že až do října 1942 byli plzeňští židé deportováni z Terezína do různých koncentračních a vyhlazovacích táborů východního Polska, jako jsou Izbica, Sobibor, Belžec, Trawniki, Piaski, Zamošč a další i méně známá jména. Od října 1942 pak všechny transporty směřovaly z Terezína do tábora Osvětim II - Březinka. Z celkového počtu dvou tisíc osmi set mužů, žen a dětí, deportovaných v letech 1939 až 1945 z Plzeňska, přežilo asi 200 osob. K méně známé historii patří také to, že skupina asi 50 židovských mužů byla v Plzni zatčena už v říjnu 1940. Byli vězněni na Borech, pak převezeni do terezínské malé pevnosti a v roce 1942 zahynuli v Mathausenu. Podle všeho šlo o vlivnější osoby, jichž se okupační moc potřebovala zbavit tak říkajíc v předstihu.

Radovan Kodera našel svým objektivem ve vystavené hromadě několika tisíc kufrů i kufry plzeňských židů, dokonce kufr paní, která přežila a dosud žije, a nevěděla, že její kufr zůstal zachován. Objevná jsou na jeho fotografiích také místa, jejichž chmurná historie upadla do zapomnění, například sklep, v němž je dnes harampádí, a přitom býval v koncentračním táboře kobkou pro potrestané vězně, jak dosvědčují i nápisy vyryté do omítky.

Koderova výstava má ovšem aktuální podtext. Upozorňuje na skutečnost, kdy nešťastné rozhodnutí senátů Krajského soudu v Plzni a vedení centrálního Městského obvodu Plzeň 3 umožnilo 1. března 2008 neonacistům pochodovat Plzní a před Velkou synagogou dokonce křičet "židi do plynu". Ačkoliv představitelé města i orgány činné v trestném řízení dostali usvědčující filmový záznam, přesto vyhodnotili akci neonacistů jako v mezích zákona.

Plzeň- Velká synagoga

Nyní jsme se ze sdělovacích prostředků dozvěděli, že dosud největší svou akci chtějí neonacisté uspořádat na Pardubicku. Pardubicko si zvolili jako nejvhodnější údajně vzhledem k největší liknavosti tamních policistů či jejich toleranci právě k neonacistickým akcím. Ukazuje se, že schopnost či neschopnost policistů, v horším případě i skrývané sympatie orgánů, které akce neonacistů legalizují, mají největší vliv na to, jak společnost bude neonacisty hodnotit, zda jako správné hochy bojující za pořádek a národní jednotu, nebo jako zavrženíhodné živly, které podněcují k rasové a jiné nenávisti. Jednání plzeňských orgánů dává zapravdu spíše pozitivnímu výkladu neonacistické angažovanosti, takže je jenom otázkou času, kdy po Pardubicku si neonacisté opět zvolí jako druhé nejpříhodnější místo pro svůj sraz právě Plzeň či Plzeňsko. I na tuto okolnost výstava Radovana Kodery upozorňuje.