Stromy a lidé
Tak v Nepomuku vysadili nový strom. Žádná sláva, řeknete si, já jsem letos vysadil dvě jabloně a také o tom nepíší a nevysílají v rádiu. Tohle je ale strom městský, všech je, i těch z jiných měst je to strom. Hlavně ale, a v Nepomuku se snad neurazí, je to strom návesní. Takto totiž fungují í stromy v mnohem větších městech a funkce je to veledůležitá. Ne každý strom přitom tu výsadu, být stromem návesním, u lidí získá. Strom návesní se nezasazuje pouze do země; zasazuje se do místa a do lidí. Do lidí z toho místa. A jde o to, zda se svými kořeny mezi lidmi uchytí, zda ho přijmou, ale také, jestli je zapustí dost na to, aby s nimi, s lidmi, vydržel. Ani jedno ani druhé není u lidí snadné...Tak začíná fejeton J.T.Blažka o stromech a lidech.
Lidé se přesazování bojí víc. Vlastního přesazování. Průměrný Američan, například, se průměrně stěhuje sakumprásk, tedy i ze státu do jiného, sedmnáctkrát v životě. U nás ne, my jsme na ty kořeny v Evropě víc hákliví, víc vnímáme rozdílné klima, množství srážek, zásaditost a kyselost prostředí. V Evropě a v Čechách to není jinak, se přesazují stromy lépe než lidé. Neplatí to absolutně, ale lidé mají kořeny velmi křehké. A tak, i když se přesazený člověk na novém místě chytí, zůstanou cancourky jeho kořenů na místě velmi dlouho, navždy, dá se povědět. A přesazenému se celý život zdá, že opustil rodné místo technikou vytržení, nikoliv citlivého vyjmutí a pečlivého zasazení do jiných lidí, zásad a kyselostí. A čím je starší, tím více to cítí, ty zbytečky svých kořenů, cítí, že jeho bal nebyl při stěhování kompletní.
Pro strom návesní, je-li přesazen odkudsi, měli by vědět lidé v novém místě, odkud to bylo. Je to důležité jako u nového souseda. Může být, že je zvyklý na větší klid, nebo naopak na srážky nejenom dešťové, může se také v prvních dnech zdát zasmušilý, teskný. Jestli mi povíte, že stromům se nestýská, musím se pousmát; některým stromům se stýská víc než člověku. Proto je nutné s novým stromem mluvit. Vlídně a často. A kdo se nemůže zastavit, měl by pozdravit. Vážně. A nebude vypadat jako blázen, říkám, protože jestli opravdu chce, aby se strom cítil dobře, bylo by naopak bláznovstvím nemluvit s ním.
Návesní strom ale nevyžaduje dialog. To jen když jdeme sami. Úplně nejraději je, když může stínit a jinak chránit povídající si lidi. A právě od nich si strom návesní bere chybějící kyselosti a zásady, právě od nich se učí občanskou nauku a místopis. A zapisuje si to do letokruhů a dechem to předává celému městu, všem. Na návesní stromy nepřibíjejte vyhlášky ani jiná oznámení. On sám je měřičem a zároveň oznamovatelem kvality prostředí a kronikou. Nový strom je třeba vzít do party vlídně a kamarádsky. V Nepomuku, i jinde. Dobrý vzduch a dobré řeči mu přejme, on se o nás za to dobře postará jinak...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
