Strýček Příhoda, nebo strýček příhoda?

Ve frazému může být strýček příhoda s velkým i s malým počátečním písmenem. V těchto případech jde o pojmenování přenesené nebo uměle vytvořené jako slovní hříčku. Zápis s velkým, nebo malým počátečním písmenem nám dává možnost u názvů osob odlišit přesně význam, ve kterém pojmenování chceme užít. U názvů osob vycházejících z literatury nebo jiných oborů se pak význam původní zapisuje s písmenem velkým, význam přenesený s malým. Např. Švejk s velkým Š je pojmenováním literární postavy, švejk s malým počátečním písmenem označuje mazaného ulejváka, určitý typ člověka. Podobně: švejkovat, dělat ze sebe švejka. Nebo Lazar pojmenovává biblickou postavu, lazar je pak nemocný, bídný člověk.

Asi k tomuto jevu dochází nejen ve frazémech, ale v jiných případech. Co třeba Alzheimer? Nemoc pak zapíšeme s písmenem malým.

Ano, nebo je tomu tak také u názvů přístrojů nebo fyzikálních a chemických jednotek odvozených od jména objevitelů, např. rentgen, watt, newton. Ve frazémech pak namátkou: pije jako holendr, je to donchuán, chová se jako tatar. Obvykle se také jména přejatá jména psaná s malým počátečním písmenem počešťují. Don Juan jako literární postava či název Mozartovy opery a donchuán jako součást frazému.

Ale u strýčka Příhody je tomu naopak.

Ano, slovo příhoda v jazyce je pojmenováním obecným, ve frazému pak užíváme žertovně vzniklé osobní jméno na příhodnost odkazující. A pak tedy zapisujeme Příhoda s velkým písmenem, abychom jej odlišili od pojmenování obecně užívaného. Podobně jako svatý Dyndy. Je ale možno chápat pojmenování obecně i jako přenesené a psát je i s písmenem malým. Např. Pravidla českého pravopisu uvádějí příklad pamatovat na navrátila. V Českém národním korpusu jsou pak doklady spojení strýček/strejček příhoda/Příhoda zhruba půl na půl.