Šumava bez kompromisu

11. srpen 2011
Publicistika
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02398414.jpeg

V posledních dnech se na Šumavě opět bojuje. Na několika frontách. S kůrovcem, proti kácení stromů i s odpůrci jejich kácení. Jak se v tom všem má ale vyznat občan, který tuto válku sleduje pouze jako divák odkázaný na informace médií? I toho si ve svém příspěvku všímá Lubomír Stejskal.

Na adresu Šumavy a jejího nepřítele kůrovce neboli lýkožrouta smrkového už toho bylo řečeno a napsáno tolik, že se zdá být jisté jedno – téměř není co dodat. Něco ale přece. Závazné slovo. Jednoznačnou odpověď na otázku, zda kácet či nekácet. Rozumí se stromy kůrovcem napadené. Úkol je to zpropadeně těžký. Když se totiž sami staneme pomyslnými lýkožrouty a začneme se prokousávat stanovisky obou hlavních táborů, zjistíme, že disponují nejen laickými aktivisty, ale také fundovanými odborníky. Při hledání pravdy narazíme nad stohy argumentů na dilema. Jsme v situaci, kdy jeden univerzitní profesor říká: kůrovcovou kalamitu řešit kácením. Druhý oponuje a navrhuje ponechat vše přirozenému vývoji, neboť příroda si poradí sama. Vědci nám tedy příliš nepomohou.


To musíme konstatovat s lítostí, protože když ne oni, odborníci, tak potom kdo ? Politici? Nikoli. Sami jsou v této věci názorově rozděleni. Pak tu máme angažované občany. I ti se zformovali do dvou skupin. Ekologičtí aktivisté vystupují a někteří vlastními těly bojují proti kácení. Občanské sdružení Šumava 21 a Svaz obcí šumavského národního parku, tedy i představitelé samospráv, kácení vítají a podporují. Vidí v tom jediný způsob, jak zastavit kalamitní počínání kůrovce v nejvíce chráněné zóně parku, kde se jinak podobné zásahy provádět nesmí. Karel Schwarzenberg, občanským povoláním lesník a toho času vicepremiér pražské vlády, přispěl do debaty výzvou ke kompromisu. Knížecí rada, jistě dobře míněná, ale obtížně použitelná. Kompromis mezi kácením a nekácením se sotva najde. Buď jedno, nebo druhé. Je to obdobné jako na severu Čech s prolomením těžebních limitů. Je možné je prolomit, nebo neprolomit. Nic mezi tím. Ve společnosti rozumných lidí se v podobných případech volí cesta menšího zla. Platí to i o šumavském škůdci.

Dřevorubec v Národním parku Šumava


O tomto menším zlu, tedy o jedné ze dvou variant mají právo i povinnost rozhodnout ti, kdo jsou k tomu v demokratickém systému určeni a nesou za to patřičnou odpovědnost.Se všemi z toho vyplývajícími důsledky. S tím, že poražený ve férové vedeném názorovém zápase musí respektovat vítěze. Obrázky ze Šumavy dávají tušit, že tomu tak není a nebude. A toho bychom se měli obávat přinejmenším stejně jako samotného kůrovce.

autor: Lubomír Stejskal, Karlovy Vary
Spustit audio