Svatopluk Holec: O lesním vandalismu
Češi patří k náruživým houbařům. A protože místní lesy jsou z největší části všem přístupné, v případě, že houby rostou, jsou rájem a cílovou skupinou řady vášnivých sběračů. Jenže ne všichni se chovají tak, aby lesy mohly obdarovávat stejnou měrou i dál. Tohoto tématu se dotýká příspěvek Svatopluka Holce s názvem O lesním vandalismu.
Naše lesy zdaleka nejsou jen továrnou na dřevo, zásobárnou vody, útulkem zvěře či místem, kde - jako v chrámu přírody - nacházíme klid a sbíráme nové síly. Podle jedné statistiky průměrná česká domácnost z nich za rok získává 4 kilogramy různých lesních plodů a víc jak 7 kilogramů hub. A nic za to neplatíme - je to zadarmo!
Chování leckterých z nás a rabovací způsob sběru lesních darů ale sotva svědčí o naší vděčnosti. Někdo si tam na ohníčku opéká buřtíčky, jiný
projíždí les křížem krážem autem či na motorce, další huláká jako by byl v lese sám. Borůvky se češou hřebenem a kdekdo, komu je líno se pro ně ohýbat, prostě vytrhá celé keříčky, které pak v sedací poloze obere.
Pokud jde o houby, bylo výzkumy v několika zemích prokázáno, že je neohrožuje snad ani tak nadměrný sběr, ale bezohlednost a chamtivost některých "takyhoubařů". Místo aby houbu šetrně ze země vykroutili nebo vydloubli a jamku pak zakryli, ještě rozhrabou okolní mech, jestli tam nějaký ten malý bílý hříbeček ještě není - a podhoubí tak ničí. O nakopávání či vyvracení plodnic, které neznají, ani nemluvě. Mnohé má na svědomí také necitlivé užívání těžké těžební techniky. Kromě toho: podhoubí většiny pozemních hub je tak do 20 centimetrů pod zemí. Když někdo okolo šťastného nálezu skáče radostí, dupe, podhoubí se tím zase ničí. Pak se někdy houbař diví, že už tam další rok nic nenalézá.
I u nás chráníme houby. V přírodních rezervacích je zakázáno sbírat jakékoli přírodniny. Existuje závazná vyhláška zakazující sběr přesně vyjmenovaných chráněných druhů. Naši mykologové mají připraveno i její podstatné rozšíření.
Problém je ale jinde. V Krkonošském národním parku už si začali dávat pozor na borůvkáře. Na Karlštejnsku i na Šumavě už také můžete narazit na lesní strážce. Ve většině lesů včetně maloplošných rezervací ale není, kdo by dohlížel. Majitel či správce lesa na tohle obvykle síly nemá.
Jenomže: takzvaně všeobecná výchova veřejnosti opravdu není všemohoucí a sama o sobě problém nevyřeší. Ani malému dítěti nemůžete jen povídat, co dělat nemá, pochválit je za nějaký čin, ale občas je musíte - byť ovšem mírně - i potrestat. U dospělého člověka, který už za sebe nese plnou odpovědnost, to platí dvojnásobně.
Jinak řečeno: asi nezbude nic jiného, než použít nějaký systém byť nahodile prováděných kontrol, s udělením skutečně mastné pokuty hned na místě a následným doslova vykřičením jmen pachatelů v masmédiích a hlavně v místech bydliště. V nějaké podobě se k tomu budeme musit dopracovat. Jsou země, kde stačí třeba ve městě jen odhodit malý papírek a od pokuty vás nikdo neosvobodí, natož abyste snad neuklidili exkrementy po vašem pejskovi. U nás si zkuste ve městě, neřkuli v lese, takového vandala jen mírně napomenout. V lepším případu vám bude jen sprostě nadávat, v tom horším možná nestačíte utíkat.
Takže a ještě jednou. Jen domluvy a výchova, jakkoli jsou důležité, tady už nepostačí. A čím dřív začneme s postihem, tím dřív naše zákonné normy nebudou jen zbožným přáním a budou skutečně vynutitelné. Jinak totiž nemá žádný zákaz opravdu cenu. Jinak by totiž budoucí generace mohly být bez lesa tak, jak ho dnes známe.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
