Svatopluk Holec: O svátku české státnosti

Den 28. září byl po sametové revoluci opět prohlášen státním svátkem - tentokrát jako Den české státnosti. Jeho historie je skutečně víc než zajímavá.

Václav - čtvrté z historicky doložených českých přemyslovských knížat - byl údajně v tento den skutečně zavražděn pomocníky svého bratra Boleslava. Snad v roce 935. To, že došlo k bratrovraždě, a také skutečnost, že se Václav se saským knížetem Jinbřichem Ptáčníkem dohodl na jakémsi tributu, je ale také jediné, co historie může poměrně jednoznačně tvrdit. Důvody vraždy tedy byly nejspíš politicko - mocenské povahy.

Logo|foto:Český rozhlas

Když se ale za vlády Boleslavova syna podařilo pro Prahu získat biskupství, bylo třeba najít nějakého světce - a Václavova osoba, tedy osoba mučedníka, se přímo nabízela. Václavovu osobnost ovšem barvitěji vykreslili až o něco pozdější kronikáři a legendisté. Údajně osobně lisoval víno, chodil v přestrojení mezi lid a tak dále. Nepochybně hluboce věřící a jeden z ne tak mnoha vzdělaných lidí byl líčen zřejmě jako panovník, jakého si lidé přáli mít. A časem byl uváděn i jako zakladatel českého státu. Ve skutečnosti české kmeny zásadně pod vládou Prahy sjednotil až Boleslav druhý, zvaný Pobožný. A to za cenu vyvraždění nejdůležitějšího konkurenčního rodu - Slavníkovců na Libici - údajně opět 28. září.

Václav, posléze sakrifikovaný, se ale stal symbolem zrodu českého státu. A symboly prostě v dějinách působí - ať jsou doložené nebo ne. Rukopisy Králevodvorský i Zelenohorský se také ukázaly být falsifikátem a přece při utvrzování národního sebevědomí v obrozenecké době sehrály důležitou a kladnou roli. Symboly mohou být také zneužity. V době fašistické okupace byla zasloužilým českým kolaborantům udělována tzv. svatováclavská orlice jako údajný důkaz odvěkého podřízení Čechů Němcům. Většina Čechů ale spíš s básníkem Františkem Halasem "myslila na chorál". A komunistický režim přirozeně svátek svatého Václava zrušil právě proto, že byl prohlášen za
svatého.

Ať už jsme kdo nevěřící nebo věřící, měli bychom si václavského symbolu provždy vážit. Není to přece tak úplně samozřejmé, že zde jako Češi existujeme. I v poslední cimrmanovské hře "České nebe" Václav pořád říká do telefonu: "Nedám! Nebojte se! Nikdy nedám!". A míní tím: nedám zahynouti nám ni budoucím, jak zní slova svatováclavské písně, která věky skutečně pomáhala utvrzovat naši národní identitu.

Logo|foto:Český rozhlas

A tak si v den české státnosti také vděčně připomeňme Václavovu postavu, byť on sám jistě nemohl mít ani tušení jak hlubokou brázdu vyorá jeho zlegendisovaný příběh do našich národních dějin.