Ticho po pěšině
Minulý týden v pátek skončila ve Smetanových sadech v Plzni prezentace projektu, který představil Rychtářku, oblast v sousedství centra krajského města, jako možnou relaxační a odpočinkovou zónu. Petra Kosová se k tomuto projektu vrací v následujícím komentáři.
Obvyklá plzeňská směs optimismu a pesimismu: tak se dá nazvat výsledný pocit z návrhu na přeměnu oblasti Rychtářky na relaxační zónu. Je to projekt, který Plzeň potřebuje jako sůl a je povedený. Ovšem na místě je několik připomínek.
Návrh vzbuzuje optimismus svým zpracováním: počítá s loukami na koukání a loukami na válení, s místy na pikniky včetně grilování, s cestičkami pro maminky s dětmi i pro bruslaře a bicyklisty, s novými přemostěními řeky a podobně. Rychtářka by měla být jakýmsi prodloužením zeleného prstence, který obepíná historické jádro Plzně.
Navázání ale vázne. Za Mlýnskou strouhou zeleň řídne až k nevzhledné bedně Hotelu Diplomat. A pak nastupuje beznaděj čtyřproudé silnice, která bezohledně rozděluje město. Dostat se z centra na Rychtářku, do Štruncových sadů, do Sokolovny nebo do plzeňského pivovaru, to znamená velké okliky nebo hazardní běh napříč silnicí s vírou, že mě srazí jenom trabant a nikoli benzínová cisterna. Anebo lze jít podchodem a riskovat, že možná přijdu o peníze nebo o mobil.
A to je vada na kráse projektu Rychtářky: sami autoři připouštějí, že lze maximálně zlepšit osvětlení a kultivovat dva mrňavé podchody. Jenže to je málo. Příchod do takového parku by měl být důstojnější a hlavně snadnější.
Druhá připomínka se týká skromnosti vize. Pakliže je Rychtářka coby relaxační zóna jedním z klíčových projektů pro kandidaturu Plzně na Evropské město kultury roku 2015, pak potřebuje být součástí skutečného plzeňského unikátu a ne jednotlivým parkem. Projekt by měl využít to, co se logicky nabízí. Proč směle nenaznačuje další vhodná pokračování? Kolem Mže a bývalého výstaviště do Lochotínského parku. Na jeho obnovu už byl rovněž vypracován projekt, který počítá s jeho původním zaměřením, tedy s vyhlídkovým parkem. V jeho sousedství je zoologická a botanická zahrada a Kilometrovka.
A opačným směrem? Od Západočeského muzea by mohla zelená zóna přeskočit k řece Radbuze a táhnout se až k lesoparku Homolka, raději ale až do Hradiště. Taková zelená tepna města vinoucí se kolem řek a s různorodou nabídkou relaxačních zón, to by byl skutečný unikát! Tak velkorysý projekt by konečně důsledně prodal to, čím je Plzeň výjimečná: přítomnost čtyř řek. A jestli by byl takový projekt využitý? Zkuste si na korzu nebo pod muzeem najít v létě místo k sezení nebo k ležení! Investice do parkové zeleně jsou dlouhodobé, je to otázka desítek let, životaschopných vizí, dobrých projektů a přesvědčeného investora, tedy města. Ale nechme snů. Uvidíme, jestli se v Plzni dočkáme alespoň Rychtářky: víme přece ze zkušenosti, že debata kolem plánovaného parku U Ježíška skončila zástavbou plochy bytovkami a po diskusi o Lochotínském parku je rovněž ticho po zarostlé pěšině.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
