Tomáš Bernhardt: První bicykl se v Plzni objevil dva měsíce předtím, než Škoda koupil strojírny

12. květen 2017
Publicistika

Ulicemi Plzně se dnes valí především auta – a pak prostředky městské hromadné dopravy. Naštěstí i bicyklů přibývá, ve větší míře v květnu díky akci „Do práce na kole“. Zlepšují se podmínky ve městě pro cyklisty? Fenomén zkoumá ve svém fejetonu Tomáš Bernhardt.

Aniž jste si toho nejspíš všimli, probíhá v řadě českých měst od začátku května nenápadná manifestace. V Plzni se jí teď aktivně účastní něco přes 500 lidí a další stovka zatím alespoň vyjádřila vůli se zapojit. Nemyslím tím středeční shromáždění na náměstí Republiky vyvolané současnou vládní krizí, které mělo zřejmě zhruba srovnatelný počet účastníků, i když určité personální propojení by tam asi bylo. Mezi shromážděnými lidmi bylo totiž poměrně značné množství cyklistů.

Do práce na kole

Soutěž s názvem Do práce na kole se ani jako manifestace netváří. Její účastníci se ostatně jako nějací demonstranti necítí. Jezdí pro radost a jezdí rádi, ať už na kole nebo na koloběžce. A nejen jezdí – zvláštní kategorii představují také běžci a chodci. Veselý charakter soutěže posiluje i její oslabená soutěživost – důležité ani tak není, kolik kilometrů najezdíte. Tady by byli jasně zvýhodněni přespolní borci, kteří to mají daleko. Skoro 600 kilometrů, které má za sebou po první dekádě vedoucí jezdec pelotonu, dojížděním z Bor na Slovany jen tak nedocílíte. Důraz je kladen na pravidelnost týmů. Ty, které vykonají v květnu dvě třetiny a více svých cest do práce na kole, koloběžce, pěšky nebo během, postoupí do slosování. Podobně i určité množství sólových lovců kilometrů. Prostě nejde o to se uštvat a nervózně koukat přes rameno, kdo vám dýchá na záda, ale o radost z jízdy a pohybu.

Patří cyklisté do města?

A proč tomu říkám manifestace? Není tomu tak dávno, co řada vlivných lidí zastávala názor, že kola do města nepatří. A možná si to mnozí z nich myslí pořád. Jen to už neříkají tak často a tak nahlas. Cyklistů v posledních letech docela přibylo. Těch šest set lidí, kteří se přihlásili, že v květnu hodlají jezdit do práce kolmo, to není tak docela zanedbatelné množství voličů, ne? Krom toho ale spousta lidí jezdí na kole i bez účasti v soutěži, protože masové akce pro ně prostě nejsou. Rozumím tomu, také jsem dlouho odolával.

V posledních letech se cyklistická infrastruktura města zlepšila. Ne že by byla ideální, zejména co se stojanů a možností parkování kol týče, ale třeba síť cyklostezek se vyvíjí docela nadějně. Přitom býval docela silný názor části komunálních politiků, že cyklistika je hlavně sport, a proto je třeba zřizovat cyklostezky od města pryč. Naštěstí byli zase jiní, kteří si byli vědomi, že cyklistika je také způsob dopravy, a tak vznikla solidní síť stezek uvnitř Plzně. Má samozřejmě pořád své rezervy. Například každé ráno, kdy se buď posunuji v koloně po Saském mostě nebo tlačím kolo po jeho chodníku, „vděčně“ vzpomínám na minulé vedení obvodu Plzeň 3, které poslalo ke dnu projekt lávky z Lochotínské ulice přes řeku a silniční průtah přímo do Dominikánské. Ale jako celek je systém stezek, cyklopruhů a pro cyklisty průjezdných jednosměrek už docela použitelný.

Kola byla v Plzni dřív, než auta

Co si budeme povídat, kola do města patří. Ostatně první bicykl se v Plzni objevil už v dubnu roku 1869. To bylo – například – o dva měsíce dřív než jakýsi inženýr Škoda koupil zdejší strojírnu hraběte Valdštejna. A celých třicet let přes tím, než roku 1899 poprvé vyjela do plzeňských ulic tramvaj. Teprve rok nato si továrník Brožík pořídil první dýchavičný automobil. V té době už bylo v Plzni cyklistů tolik, že pro ně musel být v roce 1894 vydán zvláštní jízdní řád. A z městských ulic – na rozdíl například od koňských povozů nebo ručních vozíků – nezmizeli nikdy.

Před pár lety v jejich řadách vznikla šikovná lobby – snad mi dotyční ten termín prominou. Je to lobby, která sice nemůže nabídnout žádná hmotná lákadla, nicméně se jí daří dosahovat úspěchu vtipnými a chytlavými akcemi a především dlouholetou trpělivou činností, osvětou, přesvědčováním. Soutěž „Do práce na kole“ je toho dobrým příkladem. Loni se jí účastnilo něco přes 500 lidí, letos o víc jako stovku víc. Ukazuje se tím vůle nezanedbatelného množství lidí používat kolo jako dopravní prostředek. Stejně tak se ale daří cyklistiku mezi lidmi propagovat. Kdo vydrží jezdit po většinu května, patrně kolo neodloží hned, jak ten měsíc skončí. V letošním chladném květnu si navíc každý mohl vyzkoušet, že zvládne prakticky jakékoli počasí od února do listopadu. Je to prostě hra, soutěž, zábava, ale také – a to se vracím na začátek – tak trochu manifestace. Nechce ovlivňovat politický systém. Je mnohem ambicióznější, neboť chce ovlivnit životní styl.

autor: Tomáš Bernhardt
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser