Turecký med a černé pivo
Z nejednoho srdce fotbalového fandy ještě nezmizela po víkendu bolest. K osudnému zápasu, který znamenal pro českou reprezentaci loučení s Mistrovstvím Evropy, se vrací ve svém fejetonu s názvem "Turecký med a černé pivo" farář z Města Touškova Jiří Barhoň. Čte Roman Stupka.
V neděli 15. června letošního roku v půl jedenácté večer nastal konec světa. Naši fotbalisté na Mistrovství Evropy prohráli vyhraný zápas s Tureckem. Po závěrečném hvizdu rozhodčího se náhle rozzářila temná noční obloha a ze čtyř světových stran se začaly slétat a troubit chóry andělů. Troubily stále více, troubily krásně. Byl na ně jedinečný pohled, rozhodně hezčí než na druhý poločas předcházejícího fotbalového utkání. Zároveň přibývalo světla, bylo ho více než ve dne.
"Tak už je to tady," říkali lidé, "už to máme za sebou. Prožili jsme si teď půlhodinový fotbalový očistec, který byl horší než třistaletý pekelný, určitě půjdem rovnou do nebe."
Před nebeskou bránou, která už viděla ledacos, se tísnilo pět milionů českých fotbalových fanoušků. Polovina národa. Všichni čekali, kdy konečně přijde svatý Petr se svými pomocníky a otevře ji, aby je mohl odbavit a vpustit dovnitř.
"Hlavně, aby jim to šlo rychlejc než těm našim na hřišti," remcali někteří netrpěliví, když hned nešel. Jiní, kteří stále ještě nedokázali unést tíhu potupné porážky, je okřikovali a utírali slzy. Přidala se k nim dosti početná skupina nejmladších fandů a začala skandovat: "Kdo nepláče, není Čech!" Netrvalo dlouho a skandovali všichni. Bylo to něco úchvatného, co nezažila ani Maracaná.
Konečně se objevil ten, na kterého čekali. K velkému překvapení všech na sobě neměl žádné posvátné roucho, šedivý vous, ba ani klíče v rukou. Jen obyčejný šat galilejského rybáře. Zvednutím pravé ruky utišil kvílící dav.
"Takhle jste měli fandit, jako teď brečíte. Za to, že jste prohráli nemůže Brückner, Čech ani Galásek, ale vy sami."
"Vždyť jsme fandili," ozvala se z davu nesmělá námitka, "byla nás plná hospoda."
"Takový fandění je pro srandu králíkům!" zahřměl Petr jak vítr z Judských hor. "Kdybych já lovil ryby, jako vy fandíte, nechytil bych ani bělici."
"Co tedy máme dělat?" tázali se třesoucím se hlasem."
"To už se mě jednou ptali. ,Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!´ odpovídám stejně jako tenkrát. Jste mistři Evropy v pití piva, nemůžete bejt mistři Evropy ve fotbale! Přeberte si to sami."
"Ten nám to ale dal," drbali si hlavu čeští fotbaloví fanoušci, "to byla větší nakládačka než od Nihata Kahveciho!"
"Abyste nezapomněli, že jste u nebeské brány, budu k vám milosrdný," pokračoval ten zvláštní muž, kterému nešlo odporovat. "I já jsem Krista zklamal, ale dal mi novou šanci. Já vám ji dávám taky."
"Takže se můžem vrátit na zem?"
"Můžete, a něco se sebou udělejte!"
"Děkujeme, svatý Petře! A můžeme si dát aspoň jedno pivo?"
"Můžete, ale jen černý s tureckým medem, abyste to neměli tak hořký!"
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
